Fassbinder - stejně jako v jiných svých filmech - portrétuje člověka, jenž se ocitá na křižovatce svých životních osudů, ztrácí další smysl své existence. Zamýšlí se nad sebevraždou jako možným východiskem a zkoumá etický i psychologický rozměr takového rozhodnutí. Vypráví o několika posledních dnech muže, jenž se před lety rozhodl nechat se přeoperovat na ženu. Jenže zažil hluboké zklamání: ti, kvůli nimž podstoupil změnu náročnou identity, jej opouštějí a zrazují.

Režisér nezpodobňuje jen psychickou krizi, dotýká se dokonce jejích astrologických aspektů - při zvláštní konstelaci nepříznivých podmínek totiž narůstá množství depresí a ve zvýšené míře dochází k osobním tragédiím. Fassbinder se zde navíc vyrovnává s tragickým osudem blízkého přítele. Natočil zvláštní, zaujatou a rozporuplnou výpověď, která se nezařadila mezi nejvíce sledované režisérovy tituly, avšak přibližuje duchovní klima oné doby i umělcova tehdejší dilemata.

Úterý 4. 3. 2003 NOVA - 22.35 hodin

Režie Christian Duguay. Hrají Aidan Quinn, Donald Sutherland, Ben Kingsley, Claudia Ferri, Vlasta Vrana, Liliana Komorowska a další.

Středa 5. 3. 2003 ČT 1 - 21.50 hodin

Sám Robert Sedláček prošel během příprav a natáčení filmu zásadní změnou. Jeho názory se proměňovaly a vyhrocovaly. Na začátku své práce říká: "Mohu konstatovat, že zatímco pohled lidí na droze je v podstatě totožný - ať už jde o různé druhy návykových látek, nebo odlišná prostředí, pohledy odborníků ve vzájemné konfrontaci se velmi liší. Jak ve výběru argumentů, tak i v práci s nimi!" Na konci cesty, po vyčerpávajících týdnech natáčení, je autor unaven a chce od světa drog pryč. Snad se jeho postoj přenese i na diváka, který tak bude chtít zůstat stranou drogového světa, neexperimentovat, nehazardovat.

Role průvodce filmem je svěřena krásné, až andělsky dokonalé dívce, která však má mnohé za sebou. Prošla drogovou i alkoholovou minulostí a opakovaně i psychiatrickou léčebnou, v době natáčení je však už 18 měsíců "čistá". S výraznou podporou rodičů se dostala na vysokou školu a v pětadvaceti letech tak vlastně začíná znovu. Jako celek však je film bez náznaku cesty ven, bez "světla na konci tunelu". Ukázat tuhle cestu nebylo cílem tohoto dílu cyklu.

Čtvrtek 6. 3. 2003 NOVA - 20.00 hodin

Režie Tom Moore. Hrají Don W. Moffett, Tracy Pollan, Cloris Leachman, Noely Thornton a další.

Pátek 7. 3. 2003 PRIMA - 21.50 hodin

Režie Armand Mastroianni. Hrají Mariel Hemingwayová, Dough Savant, Monica Keenaová, Diamond Dallas Page, Dominic Purcell, Gregory Harrison a další.

Sobota 8. 3. 2003 ČT 1 - 21.05 hodin

Téma osobního prozření však záhy nahradí politický akcent: na Tibet si činí nárok komunistická Čína, která jej posléze krvavou agresí dobývá. Chování čínských generálů je zpupné a bezohledné, pošlapávají tradice i lidskost. To se již blízkým přítelem malého dalajlámy stal právě Harrer, jenž mu vypráví o západní civilizaci, o technických vymoženostech i přírodních zákonech. A proti agresoru se musí ke společnému boji spojit i rozdílně založení spojenci.

Režisér Jean-Jacques Annaud (i u nás známý díky filmům Boj o oheň a Jméno růže) rozvíjí nejprve paralelně obě významové roviny: jak tibetský svět s dalajlámou, tak Harrarovy osudy - než se posléze protnou a Heinrich vystoupí jako důležitý činitel ve Lhase. Postupně se prolne i duchovní založení s "hmotařskou" orientací Heinrichovou. Třebaže se klade důraz především na Harrarův příběh, místy (zejména při ohrožení Tibetu čínskou intervencí) ustupuje do pozadí až k jakési anonymitě, aby se záhy zase vysunul do popředí, když Heinrich získává dalajlámovu důvěru.

Brad Pitt jako ústřední hrdina zůstává poplatný hollywoodským klišé než že by rozkryl nitro člověka, který prožívá své duchovní znovuzrození. Zprvu lhostejný k válce a utrpení bere téměř za své dění v Tibetu a div že nevede odpor proti agresorům. Osvětové řečnění se tu zbytečně rozlézá, neboť převážná část informací plyne z nadnesených slov, a nikoli ze skutků, které často sklouzávají k humorné dojemnosti ryze hollywoodského ražení. Sedm let v Tibetu se řadí mezi několik výpravných filmů, které znovu podnítily zájem o dění v tomto koutě světa; nedávno jsme viděli jiný snímek obdobného ražení - Kundun.

Neděle 9. 3. 2003 ČT 1 - 22.20 hodin

Nemenší důležitost (zvláště pak ve vizuálním zpodobnění, inspirovaném barvotiskovými "svatými" obrázky) mají hrdinovy představy ve svatozáři sestupující Panny Marie. Vedle těchto uklidňujících obrazů však nastupuje i opačně vnímaná vize konce světa, způsobená jaderným výbuchem - tak sugestivně se odráží v chlapcově představivosti hysterie kolem karibské krize i strach ze sovětského vojenského arzenálu. Naznačený protiklad se stává jakousi alegorií: chlapec touží dosáhnout něčeho ušlechtilého, jsa přitom stahován do hlubin bezcitnosti a absence svědomí, dovolujících pak jakýkoli čin.

Dvanáctiletý Francie Brady (hraje jej s mrazivou bezprostředností Eamon Owen) se projevuje jako citově deprimovaná bytost se sníženou schopností soucítit i rozlišovat v morálních kategoriích, ale přesto zoufale vyžadující příchylnost svých druhů, ovládaných spíše z pozice síly. Svět dospělých mu připadá lhostejný a zlý, sužuje ho věčně opilý otec, znající jen agresivní chování, i poddajná, mírně vyšinutá matka, právě posedlá pečením nekonečných zásob vánočního cukroví. Je příznačné, jak vnímá jejich smrt: stylizuje se do pozice, že nese odpovědnost za sebevraždu své matky (utopila se), s mrtvým otcem, nehnutě sedícím na židli, dlouho rozmlouvá, snad ani nečekaje nějakou odpověď. Jenže mravní úpadek proniká všude, i do církevních struktur: chlapcův vychovatel v přísně vedené polepšovně se ukáže být pedofilem.

Vizuální ztvárnění filmu si zaslouží zvláštní pozornost. Z celého vyprávění. Je však patrné, jak se Jordan vyhýbá ztěžklému popisu událostí, jak naopak zdůrazňuje jejich nervnost, jak balancuje na hranici bizarnosti, jak si vypomáhá poněkud přerývanou skladbou, zapojováním morbidně groteskních motivů. Jedním příkladným je třeba výjev, kdy Francie, který rozsekanou mrtvolu ukryl na zeleninové skládce, tam zlomyslně pošle dvojici chlapců s tím, že je čeká moře čokoládových tyčinek. Když namísto toho tam oddělenou hlavu, jejich reakcí není šok, ale udivený dotaz, kdeže jsou ty slíbené tyčinky...

Český název filmu nepostihuje mnohavýznamovost originálu. Francieho skutečně zastihneme poblíž řezníka, dokonce je schopen sám dokončit zpracování vepře, i jeho vražedný čin, spáchaný velkým nožem, má povahu hrůzné řezničiny, ale současně původní název "Butcher Boy" odkazuje k irskému tradicionálu, zde nazpívanému Sinéad O'Connorovou (ta ostatně ztělesňuje i Pannu Marii). Hebce znějící hudební složka disponuje širokým rejstříkem jak lidových popěvků, tak třeba předehrou k Rossiniho Vilému Tellovi.