Zdá se, že orchestr F. A. Tichého sloužil firmě Esta na přechodné období jako náhrada za taneční soubor R. A. Dvorského, který pro tuto značku nahrával od konce roku 1930 a na podzim roku 1931 přešel ke gramofonové firmě Ultraphon. Na několika málo gramodeskách značky Esta Tichý také zajišťoval ve skladbách vyššího populáru různým zpěvákům pouze klavírní doprovod. Několik koled pro tuto značku nazpíval koncem roku 1931 také jeho pěvecký soubor s názvem Pěvecké kvarteto FAT. Od roku 1932 pak již F. A. Tichý se žádným svým souborem pro firmu Esta gramodesky nenatáčel.

I když Československý hudební slovník uvádí, že F. A. Tichý byl hudebním ředitelem továrny na gramofonové desky Esta až do roku 1936, není to pravda. V tomto případě by totiž sloužil zároveň třem navzájem si konkurujícím společnostem vydávajícím gramodesky, což by nepochybně byl už dost významný střet zájmů.

Jak jsme se zmínili již v první části profilu F. A. Tichého, byl tento skladatel a kapelník autorem hudby k prvnímu českému zvukovému filmu Když struny lkají, který měl premiéru koncem roku 1930. Kromě foxtrotu Koukej, ty mne houpáš, polky Madlenka a dalších skladeb zazněla v tomto filmovém kýči i národní písnička Nestůjte, mládenci, pod okny, kterou Tichý úspěšně aranžoval jako foxtrot a se dvěma různými orchestry ji pod názvy Nesedejte, mládenci, pod dubem a Nestůjte, mládenci, pod dubem (v exportní verzi též Boys, don't stay under the tree) natočil v roce 1929 s německým jazzovým orchestrem pro Ultraphon a v roce 1933 ještě pro etiketu HMV (podobně natočil vlastní foxtrotovou úpravu další lidové písně Holka modrooká na gramodesky značek Ultraphon i Esta).

Počátkem roku 1932 přinesl katalog gramodesek značky HMV fotografii F. A. Tichého a jeho orchestru doprovázenou titulkem Roztomilé překvapení pro Vás a propagačním textem následujícího znění: V této listině jest obsaženo jedenáct oboustranných desek, které mohou býti považovány za nejzdařilejší české snímky. Tyto oblíbené lidové písně jsou nahrány zcela novým nahrávacím způsobem, který vyvstal v poslední době a který znamená velký fonotechnický pokrok, následkem čehož je reprodukce doposud nedostižně čistá a jasná. Orchestr vede známý a oblíbený hudební skladatel F. A. Tichý. Každý jeho člen jest dokonalým umělcem, ovládající virtuosně svůj nástroj a není o tom sporu, že F. A. Tichý se svým orchestrem získá sobě na našich deskách HMV den ode dne větší a větší obliby. Neopomeňte si opatřiti všechny tyto desky, které Vás zajisté uchvátí a učiní z Vás milovníka i našich dalších desek této báječné serie.

Mezi těmito prvními nahrávkami orchestru F. A. Tichého pro značku HMV byly kromě řady populárních šlágrů jako Anita, Maria, Truc-polka či proslulá "kladenská polka" Nekecej, nekecej, nekecej (...já tě nemám rád, že mi nechceš dát - ruku holka dotěrná, že mi nejsi nevěrná...) také Tichého skladby Czecho-fox, polka Jihoslovanka, slowfox Řekni mi, že mně máš rád, valčík Bílý květ či waltz Pohádka o lásce.

Na etiketu HMV natáčel F. A. Tichý populární písničky s vlastním tanečním orchestrem v několika časových obdobích během let 1932-1934. Tyto snímky - je jich mnoho desítek - vycházely v řadě gramodesek s objednacími čísly zhruba od AM 3977 do AM 4428. Jeho univerzální taneční orchestry vystřídaly v té době mnoho vokalistů - jmenujme jen některé z nich: J. Pelka, J. Mužík, J. Láznička, V. Zeman, J. Vraný, J. Prošek, J. Kaňkovský, A. Steimarová. Na několika snímcích s repertoárem z pera především známého trampského písničkáře V. E. Fořta (Kaktusy, Hej, šup, námořníci, Naposled líbám tvou něžnou líc) zpívá pod názvem FAT - zpívající čtyři Tichým založené mužské pěvecké kvarteto ve složení O. Kozák, J. Kryšpín, A. Asejev a J. Nebeský.

V letech 1932 - 1935 byl F. A. Tichý též hudebním ředitelem této firmy, a to nejen pro snímky populáru; odpovídal například i za natočení vůbec prvního kompletu opery Prodaná nevěsta, k němuž došlo v rámci příprav na oslavy 50. výročí smrti Bedřicha Smetany. Vlastní natáčení proběhlo ve zvukové režii F. A. Tichého s pěvci pražského Národního divadla a s divadelním orchestrem této scény pod řízením profesora Otakara Ostrčila v polovině roku 1933 v Domě odborů v pražské ulici Na Perštýně. V tomto příležitostném nahrávacím studiu vznikala většina českých nahrávek pro etiketu HMV - tyto snímky mají před matričními čísly kód 0WX, 2WX nebo OHC (zatímco u nahrávek pořizovaných pro etiketu HMV v Berlíně najdeme kód ORA či OHL).

V letech 1933-35 vycházely nahrávky orchestru F. A. Tichého také na gramodeskách s oranžovou etiketou Columbia v řadě objednacích čísel s prefixem Oč. Zpěv na těchto snímcích obstarávali J. Strašnický, B. Tachezy, J. Škoda, Columbia Duo a Columbia Trio. Nahrávaný repertoár víceméně kopíroval snímky, které krátce předtím natáčel F. A. Tichý i pro etiketu HMV. Za doprovodu orchestru Smiling Boys pod řízením kapelníka L. Vachulky či pouze za jeho klavírního doprovodu (pod pseudonymem L. V. Smiling) má na této etiketě několik nahrávek i zmíněné pěvecké kvarteto FAT - zpívající čtyři a známé dívčí Bajo-trio.

Od roku 1933 si F. A. Tichý kromě své práce pro výše zmíněnou gramofonovou společnost přibral ještě řadu dalších závazků: externě spolupracoval s pražským rozhlasem (po roce 1945 se stal jeho řádným redaktorem zábavné a operetní hudby), v divadelní sezóně 1935-1936 řídil orchestr Novoměstského divadla ředitele Antonína Fencla (účinkovalo v prostorách paláce U Nováků, které tehdy dočasně opustilo Osvobozené divadlo) a od roku 1936 dirigoval také orchestr smíchovského Švandova divadla.

V roce 1940 na sebe vzal F. A. Tichý další hudební povinnost: po smrti kapelníka Antonína Balšánka převzal jeho salónní orchestr (tento soubor s lidovým repertoárem také nahrával četné snímky mj. na gramodesky značky HMV), s nímž pak pod názvem Zábavný orchestr Jiskra účinkoval až do padesátých let hlavně v pražském rozhlase.

Jméno F. A. Tichého jako autora hudby najdeme také u operet John z Aljašky, Křópal amorkem, To není každý den a vlastenecky laděného kusu Kolíne, Kolíne (1940), v němž se spoluautorem Sašou Razovem použil hudbu Fr. Kmocha.

Tanečních písniček složil tento plodný muzikant přes tři stovky, v padesátých letech se k nim pak přidružily ještě budovatelské písně a pochody s názvy jako Strážci míru, Motory hřmí či Pochod hutníků.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazový materiál archiv autora