Neděle 16. 3. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA
premiéra 16. března v 8.04, repríza 20. března v 0.04
TOULKY
ČESKOU MINULOSTÍ - 402
Zkáza rodu
Smiřických
Vímť já jeden krásný zámek
nedaleko Jičína, ostává tam kováříček a má krásného syna. A v tom zámku panna
byla, ovčáříčka milovala, milovala v tajnosti, přišla k němu v rychlosti.
Kde jsme skončili minule? Jedna
zámecká slečna se měla ráda s jedním ovčákem? Náš úkol zní: Najít takovou
historickou příhodu, která by svým průběhem odpovídala ději v jedné z
nejznámějších českých písniček. Zdali se taková najde?
Tady jedna je: Jaroslav Mencl - Pověsti Jičínského
kraje. Na jičínském zámku žil před dávnými
a dávnými lety rytíř. Byl bohatý, pyšný
a urozený. Měl dvě dcery - Meluzinu a Kateřinu.
Starší Meluzina byla panna hodná, mírná, často
poddané navštěvující, s nimi hovořící a jim
pomáhající, rovněž se sama přírodou toulající
a zpěvu ptáků naslouchající. Mladší Kateřina
byla z jiného těsta. Záviděla. Záviděla a
čekala. Čekala na chvíli, kdy by mohla
sestře ublížit. A ta chvíle přišla. Meluzina
si zase jako obvykle vyšlápla kamsi za město
do lesa, a tam - hle, setkala se s
mládencem, vedoucím bujného koně... Slovo dalo slovo,
mladík jí porozprávěl, jak se splašil ve vsi kůň, všichni dostali ze zdivočelého
zvířete strach, jenom on si naň troufl a zkrotil ho, no prostě nevinná rozmluva, po
níž se ti dva už nikdy neviděli. Jenomže: Meluzinu sledovala mladší sestra.
Mladíka samozřejmě neznala, ale kolemjdoucí stařena jí řekla: To je přece
Vít, kovářův. A Kateřině to stačilo. Rychle se vrátila na zámek a
ještě zatepla otci žalovala, že se Meluzina tajně schází - v lese! - s prostým
mladíkem. Tatínek se rozzuřil a aniž si ověřil pravdivost onoho nařčení, dal
milou Meluzinu ihned po jejím návratu internovat na hradě Kumburku. Mnoho let
trvalo trápení chudery Meluziny. Plakávala ve
svém neútulném obydlí, bědovala a lidé za
větrných nocí naslouchali jejímu nářku: Meluzina,
slyšíte? Ale ani když krutý otec po čase
zemřel, z vězení se Meluzina nedostala. Kdyby
se dostala, ujala by se - jako nejstarší
dědička - celého panství. Což se Kateřině
pochopitelně nezamlouvalo, a tak Meluzina trpěla
v kumburské věži dál.
Nutno zdůraznit, že postava
jménem Meluzina byla skutečnou historickou osobností. Byla francouzského původu a
tradovalo se o ní, že to je mořská panna. Tato reálná francouzská šlechtična byla
jakousi pramáti hraběcího rodu de Lusignan a zakladatelkou rodového sídla ve městě
Lusignanu.
Vysvoboď mně - a
vezmu si tě za muže!, tato slova adresovala Meluzina
z okna svého nedobrovolného příbytku kolemjdoucím statným zbrojnošům a jejich
ještě statnějšímu veliteli. Ten neváhal a souhlasil. Hrad vzdoroval celý den, už
se stmívalo, když dobyvatelé vnikli dovnitř. Jeden za zraněných obránců jim
prozradil, kde je Meluzina uvězněna. Vpadli do její cely s pochodněmi, jenomže vtom
se vznítil střelný prach, uložený v obrovských sudech, zahřměla obrovská rána a
celý hrad vyletěl do povětří. Všichni našli na Kumburce smrt. Z hrdého, krásného
místa zbyly pouhé zříceniny. Déšť postupně smyl krev a taky vinu. Za nocí prý
sedává na zbořené zdi sýček a v hlubokém temnu se ozývá jeho hrůzyplný hlas.
Třeba to tak bylo, třeba ne.
JOSEF VESELÝ |