Trutnovský písničkář Pepa Lábus vydal u Indies třetí album plné zajímavé hudby. Přestože jej tentokrát doprovází početná kapela, ta se skrývá v pozadí a všechno, co vyprodukuje, zazní jen na správných místech a i tam podivuhodně tiše. Pětice nástrojů se prakticky nesejde naráz - intimní aranže desky je právě to, co vás napadne a doufejme i popadne hned na první poslech. Jedenáctka nových písní se nesnaží vymanit ze stejného schématu jakoby gotických balad, oslavných rytířských zpěvů. I v textech je zvláštní přízvuk dávnosti. Leckdy jde ale o velice intimní obraz soudobého lidského trápení, nalézt jej je však úkol pro náročného posluchače. Středověkou mlhovinu skladeb jen podporuje hluboký hlas Pepy Lábuse a umně protahované, rozechvělé koncovky. Vše je tak podivně temné, ovšem příjemně temné, ponuré ale ne depresivní, nespěchavě klidné, zkrátka - bezčasé a nehnuté.