Gramodesky s etiketou Orchestrola, uváděné na trh v letech 1928-1932, byly výrobkem německé společnosti Orchestrola-Vocalion Gesellschaft se sídlem v Berlíně. Majetkově spřízněná byla tato firma jednak s německým koncernem Küchenmeister, který v Německu vydával gramodesky značky Ultraphon, jednak s britskou odnoží společnosti Aeolian-Vocalion, založené v roce 1916 v USA.

Gramodesky značky Orchestrola měly sice průměr pouhých 20 cm, podle tvrzení reklamy však zákazník nebyl o nic ochuzen, neboť díky menší rozteči drážek se údajně na tuto desku vešel zvukový záznam o stejné délce jako na běžné gramodesky o průměru 25 cm. Zavedení této etikety v Německu ostře kritizoval odborný tisk - takto se mimo jiné vyjádřil prestižní měsíčník Die Phonographische Zeitung: "Není možno, aby na straně jedné s deskou Ultraphon vedl se seriosní obchod v odborných závodech, na druhé straně pak, aby Orchestrola dodávala se holičům, obchodům s cigaretami, popřípadě dodávala se firmám, které umožňují nekalé jednání apod. Také koncern Küchenmeister musí se konečně rozhodnouti, chce-li svůj obchod budovati ve spolupráci s odbornými firmami, nebo proti nim..." Angličtí akcionáři firmy se vyslovili proti schválení úmluvy mezi společnostmi Ultraphon a Orchestrola-Vocalion, takže masový prodej těchto gramodesek za dumpingové ceny byl v Německu postupně omezován.

Repertoár nahrávek pro německý trh byl skutečně velice pestrý a přinášel snímky symfonických, vojenských, salonních i cikánských orchestrů, nástrojových sól, zpěvu židovských kantorů, jazzových orchestrů Nata Lewise, Billyho Bartona a Theo Mackebena či tanečních souborů Midnight Merrymakers, Bidgood Broadcasters, Hawaiian Melodymakers a Original Havana Band. Gramodesky této značky přinesly také jediné dvě nahrávky hlasu Bertolta Brechta (melodie z jeho a Weilovy zpěvohry Žebrácká opera - morytát Mackie Messer a Píseň o morálce žaludku). Pro svůj německý a později i český katalog přebírala Orchestrola také četné snímky anglické společnosti Broadcast - ta vydávala ve Velké Británii gramodesky se stejnojmennou etiketou, také o průměru 20 cm.

Společnost Ultraphon ovšem nezachránila před krachem ani její "úsporná deska", i když etiketou Orchestrola začala opatřovat též gramodesky o průměru 25 cm a umísťovala na ně některé snímky ze své mateřské etikety - obě tyto značky gramodesek přestaly v Německu vycházet v roce 1931.

Gramodesky s etiketou Orchestrola začala firma Ravitas - zastupující tehdy v ČSR zájmy Ultraphonu - dovážet i na český trh, což se nesetkalo s právě příznivou odezvou ze strany obchodníků ("...po neobyčejném neúspěchu v Německu přichází tzv. laciná lidová deska též k nám do vyhlášeného eldoráda všech výrobků, na které jinde není odbyt..."). Pražská firma Ravitas si tímto krokem značně popudila též tuzemský Svaz průmyslu a obchodu gramofony, který ve svém tiskovém orgánu Gramotechnika koncem roku 1930 (v souvislosti se zavedením českého programu na této etiketě) "...ostře a rozhodně odmítl desku Orchestrola 20 cm, kterou chtěla na čsl. trh uvésti již před rokem firma Ravitas, desku, která zničila a rozvrátila gramofonový obchod v Německu a která v Německu zkrachovala. A přes závazný slib firmy Ravitas, že nevrhne tuto zkázu na čsl. trh, stalo se tak bohužel přece. Řekněme hned nepokrytě a otevřeně, že metody, jež jsou introdukcí pro tuto akci firmy Ravitas, jsou takového druhu, že nelze s nimi souhlasit..."

Český program začal v roce 1930 vycházet na malých gramodeskách s etiketou Orchestrola červené a zelené barvy v řadě objednacích čísel počínaje 15000. Ocitujme z prvního českého katalogu těchto desek část textu, který vzletnými slovy popisuje přednosti těchto nových, "revolučních" gramodesek: "Přinášíme Vám dvě stě skvělých desek nových, moderní, jazzové věci prudkého rytmu, sladké melodie písní, mluvící k duši tajemnou řečí, desky nazpívané, nahrané, jazz i kytaru, housle i lesní roh. Přinášíme Vám bohatý repertoir revoluční desky ORCHESTROLA. Proč revoluční? ORCHESTROLA má průměr 20 cm a přece má týž obsah a skvělé nahrání jako desky 25 centimetrové. Tato okolnost a masová výroba umožnila nám nabídnouti tuto kvalitní oboustrannou desku za revoluční cenu Kč 18,- a Kč 21,-. Jsme přesvědčeni, že skvělý repertoir a bezvadné nahrání revoluční desky ORCHESTROLA otevře jí dokořán dveře Vašich sympatií. Veseleji životem při melodii ORCHESTROLA! Hudba - radost tisíců srdcí, hudba - rudá vlna života, hudba - poesie našich dnů."

Jaký tedy vlastně byl český repertoár na gramodeskách s etiketou Orchestrola? Velký prostor dostaly skladby Erno Košťála ("...působil řadu let na Rusi a v Albánii, odkud pochází jeho díla Albánská suita a řada ruských skladeb. Jeho díla jsou zařazována do programu všech radiojournalů světa...") a lidové a umělé písně v podání dr. Emanuela Kopeckého ("...absolvoval již přes 200 koncertů v Praze i na venkově a za hranicemi. Na koncertním pódiu vyniká zejména jako výborný interpret národní písně, kterou neúnavně propaguje doma i v cizině..."). Z oblíbených zpěváků populáru natočili pro tuto etiketu hodně písniček František Kreuzmann a Jindra Láznička, najdeme zde i kuplety a scénky v podání komiků Fandy Mrázka a Járy Kohouta. Doprovod zajišťoval všem těmto interpretům většinou anonymní orchestr pod řízením kapelníka Johna Gollwella ("..jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších uměleckých zjevů lehké musy. Člen Radiojournalu, hraný a zpívaný po celém světě. Nejúspěšnější autor internationálního jména..."). Několik svých výstupů pro děti natočil pro tuto etiketu i Vojta Merten (Jak Kašpárek vysvobodil prince a princeznu, Kašpárek kapelníkem).

Určitou záhadu představují nahrávky maďarských tanečních písní, které v pražském studiu firmy Ultraphon natočil v roce 1932 na gramodesky značky Orchestrola určené pro maďarský trh neznámý český soubor označený na etiketě jako Harlem Melody Band. Tyto snímky vznikly ve dvou různých dnech a shodou okolností po oba tyto dny nahrával ve stejném studiu jazzový orchestr E. F. Buriana (jím natočené snímky - písně z filmu "Před maturitou" - se ale vedení Ultraphonu z neznámých důvodů rozhodlo nevydat).

V české podobě se etiketa Orchestrola udržela až do konce roku 1932, některé starší snímky českého repertoáru se navíc objevily po roce 1932 ještě na gramodeskách se zelenou etiketou Ultraphonet. Tyto nahrávky ale na českém trhu představovaly labutí píseň gramodesek o malém průměru.

Nabízený repertoár levných gramodesek značky Orchestrola doplňovaly ještě kufříkové gramofony stejné značky a malebné plechové krabičky se speciálními jehlami značky Orchestrola pro různou sílu reprodukce gramodesek. Někteří obchodníci nabízeli i značková alba pro uložení těchto gramodesek o průměru 20 cm.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazový materiál archiv autora