Deziluzivních pohledů na současnost jsme již viděli několik. Většinou to byly výpovědi zabývající se dopadem tíživých sociálních podmínek na psychiku i mravy hrdinů. Jan Kraus, nyní debutující snímkem Městečko, ovšem tvrdí pravý opak: právě takoví jsou lidé již od své přirozenosti (v tomto směru souzní například s rakouskými Psími dny) a zůstávají takovými bez ohledu na to, jak se mění společenské uspořádání. Jeden základní rys vyzdvihuje jako určující: zprimitivnělé a hamounské obžérství týkající se všech aspektů lidské existence, obžérství doslovné i v přeneseném smyslu slova. Obyvatelstvo napěchované do osady příznačně nazvané Městečko je totiž pozorováno se stejnou důkladností (a citovým zaangažováním) jako mraveniště s hemžícími se přičinlivými tvorečky.

Úvodní scéna, odehrávající se ještě za minulého režimu, prozrazuje zjevně karikující nadsázku (místní funkcionáři se snaží opít okresního tajemníka, aby byl povolnější v přidělování úzkoprofilových obytných buněk), avšak upachtěnou trapností takového počínání předznamenává veškeré pozdější dění. Ať v Městečku bude u moci Nezávislá erotická iniciativa nebo ODS, nic neovlivní vychytralost a sobectví, s jakými si lidé počínají. Ale nejsou to vychytralost a sobectví vytříbené - naopak jsme svědky trapně přízemních, tupých pokusů je zužitkovat.

Podnikání, restituce, veřejné zakázky, to vše se stává předmětem kupčení, protežování, ale také naivních předpokladů a nereálných očekávání. Režisér přesně pojmenovává: jeho poživační, často obtloustlí hrdinové by rádi byli prohnaní, jenže to neumějí, a proto jejich plány selhávají, proto jsou jejich velkohubé sny směšné. Kraus diagnostikuje přízemnost uvažování, těkaje od jedné postavy k druhé. Vyhnul se vyklenutému dějovému oblouku, načrtává svého druhu kolektivní portrét. Se svými hrdiny nesoucítí, ale ani je nezesměšňuje, jen chladně obnažuje jejich obavy i posedlosti, jejich spontánní počínání. (Mimořádně působivou věrohodnost získal i díky obsazení neznámých tváří.) Ne vždy se mu daří tento odstup udržet, místy sklouzává ke zbytečně "osvětovému" zveličení (třeba v nenávistném xenofobním výpadu, jehož zevšeobecňující poloha se náhle vymyká přijaté poetice, či v takové drobnosti, jakou je odejmutí kousku z masa z hostovy příliš velké porce). Také průběžně akcentovaný motiv sexu jako výnosně obchodovatelné komodity spěje k přemrštěné, i když jistě znepokojivé konstrukci. Některé postřehy opravdu zastudí: třeba odnášení těžkého náhrobního kamene ze zdevastovaného židovského hřbitova nebo scéna, kdy si hospodský s jistými rozpaky přichází pro peníze, které minulý den v opilosti zastrčil servírce do výstřihu.

Všimneme si režisérovy snahy budovat jednotlivé zápletky tak, aby již samy v sobě obsahovaly budoucí rozpor - možná tím poněkud oslabuje jejich výsledné vyznění. Horoucí vzplanutí pro určitou ideu zpravidla okamžitě provází i nedůvěra vůči ní: balamucení vidinou "milionových výher", hospodský, jenž marně doufá v hromadné zájezdy Němců, umanutý rolník, jehož rodina se děsí, že by kdysi zabavené polnosti měly být navráceny... Městečko je debut obdivuhodně vyzrálý, inscenačně věrohodný. Nemusíme sice souznít s jeho vývody, avšak zjištění, jež přináší, nelze přehlížet ani zlehčovat. Udeřil do iluzí, které si rádi sami o sobě vytváříme.