Písničkář Nick Cave založil svou první kapelu The Boys Next Door v polovině sedmdesátých let v Melbourne. Od té doby jsou aktivity charizmatického zpěváka, skladatele, textaře a spisovatele sledovány s velkým zájmem. Zvláště od roku 1984, kdy v inspirativním Berlíně založil skupinu The Bad Seeds, s níž dodnes natočil třináct studiových alb. Tím posledním v řadě je album Nocturama, obsahující deset nových Caveových skladeb, nahraných prý v průběhu jediného týdne (!). Po dvou posledních, spíše poklidnějších nahrávkách The Boatman´s Call (1997) a No More Shall We Part (2001), přichystal Cave poněkud různorodější kolekci. Třebaže většina z nových písní potvrzuje zklidnění někdejšího bouřliváka, nechybějí ani ostřejší písně.

Album otevírá skladba Wonderful Life, typická ukázka Caveova písničkářství přelomu tisíciletí, skladba jako by ztišená, pod povrchem však přesto pulzující bohatým životem. Další dvě v komorní atmosféře uplývající písně He Wants You a Right Out Of Your Hand jsou tradičnějšími kousky, z nichž ten první by klidně mohl zdobit repertoár některého z country zpěváků. Pak se album poprvé "zlomí", dosud hojně využívaný klavír je pryč a lehoučce to zajiskří - jde o první singl desky Bring It On, ironickým klipem obdařený duet Nicka Cavea a zpěváka někdejší punkové skupiny The Saints Chrise Baileyho. Následuje šokující Dead Man In My Bed, jakási vzpomínka na to nejdrsnější, co kdy The Bad Seeds nahráli. Ve druhé polovině alba přijde další obrat: zpěvák posluchače pohladí v působivé Still In Love a s country opět mírně zalaškuje v There Is A Town. Je to ale klid před bouří, po dalších dvou méně výrazných písních se ozvou první tóny čtvrthodinové, dravé kompozice Babe, I´m On Fire, která shrnuje vše, čím Cave světovou hudební scénu poznamenal a přes mamutí stopáž se v ní s nudou nepotkáte - úctyhodné finále už tak výtečné a promyšlené desky.

Jakkoli se bude o albu Nocturama vlastně právem hovořit jako o křehké, melancholií prodchnuté desce, nelze zpochybnit, že Cave se škatulce jakéhosi australského Cohena vzpírá. Ale i kdyby psal už jen pomalé písně, nebylo by to na škodu - jeho rukopis je totiž právě v baladických polohách stále atraktivnější.

MILAN ŠEFL