Psáno exkluzivně pro Týdeník Rozhlas

Už jednou se právem jaro dostalo i do politického slovníku. Snílci jako já občas myslí na to, jak by bylo báječné, kdyby se ta atmosféra každoročně s naprostou samozřejmostí vracela. Mít chuť dávat něco do pořádku a vyrazit na ten jarní povel, je opravdový dar přírody. Na světě dobré sousedí se zlým a nelze brát jako tragédii, že se mezi věci důležité a prospěšné dostane časem i smetí, odpadky a zbytečnosti, které zabírají místo. Od toho je tu párkrát zopakovaná sluneční injekce a člověk má hned chuť to všechno vymést, umýt, vyleštit, opravit a předělat. S věcmi je to snadné. Jenomže s tou slunnou dobrotivostí se leckdy dostavuje také touha urovnat i ten mezilidský nepořádek. A to už je těžší a složitější.

Politické události seskupují všeliké nové situace v průběhu celého roku a ten, který tímto jarem začíná, bude přímo jejich průsečíkem. Budeme vnímavější ke světovým nebezpečím, protože zasahují i nás. A svět bude sledovat - co jsme zač, co my na to. Dokázali jsme do boje proti terorismu vyslat do kritických oblastí vysoce kvalifikované vojenské týmy - chemiky a zdravotníky. Odborníci z celého světa se shodují, že jde o špičku v těchto specializacích. Je to víc než výmluvná vizitka nevelké země, vyvážená sice hrdostí na tento fakt, ale i obavami o životy mladých lidí. Víme už, že jakýkoliv válečný střet ve světě ovlivní i naši ekonomiku. A turistů, které chceme přilákat, bude pravděpodobně o tři čtvrtě milionu méně než v klidných časech. Nepříliš velká naděje také svítá půl milionu nezaměstnaných. Investoři se v takové době nehrnou a vysoké procento lidí bez práce sužuje okolní státy podobně jako nás. V této situaci budeme hlasovat ano či ne Evropské unii. Vážné rozhodnutí - zůstat či nezůstat obehnaným územím uprostřed států, spolupracujících ekonomicky i politicky. Jako by nebylo dost vnitřních starostí! Uvnitř se otřásají přinejmenším tři politické strany a dost možná, že tenhle souboj o košili bude pro mnohé důležitější než starost o kabát. Nepovedla se reorganizace státní správy a na její dořešení bude rok krátký. Změna čeká Ústavní soud, celé soudnictví bude více pod drobnohledem. A hlavně - do čela státu se postavil nový prezident, Václav Klaus.

Je to událostmi nabitý rok, který i kdyby začal tím nejvlídnějším jarem, nebude jistě prost mnoha překvapení. I společnost má nezametené koutky. Například ten, v němž se o slovo hlásí pedagogové. Představitelé školství, které má pro uplatnění naší země v evropském společenství vliv rozhodující. Dvanáct set vysokoškolských pedagogů svou rezolucí žádá pro vysoké školy o pět miliard víc ze státního rozpočtu. Je až neuvěřitelné, že u nás může mít vysokoškolský učitel plat 9.000 Kč čistého. A je stejně neuvěřitelné, když pracovníci vojenské kontrarozvědky, kteří sloužili už za totalitního režimu a půjdou teď do penze, budou do konce svého života dostávat ke slušné penzi, vypočítané z výše platu, navíc výsluhový příspěvek, který představuje přes 20.000 Kč měsíčně. Za řadu let se mnoho věcí dostalo do neuvěřitelných disproporcí. Ty také čekají na jarní úklid. Protože pohoda, to nejsou úsměvy, děkování, poklony a žoviálnost, to je především spravedlnost. A její hledání by v demokratických poměrech mělo jít rychle jako jarní úklid. Jen mít vůli.

Pro Českou republiku byla novou lekcí z demokracie i prezidentská volba. Václav Klaus se ucházel o nejvyšší post podle daných pravidel, jeho strana ho vyzdvihla a rozpolcenost a nerozhodnost stran dalších mu vítězství umožnila. V demokracii musí být takový prezident respektován. To je něco jiného než uctíván, protože to musí přijít přirozeně a samo, a není to dáno dnem volby. Proto není divu, že lidé sledují každé prezidentovo slovo, jeho záměry a jeho první kroky. Jsou politologové, kteří se domnívají, že Václava Klause už na politické scéně žádná další příčka nečeká, prakticky se může osvobodit od soupeření a soustředit se na záležitosti země a jejího postavení v Evropě. Soudí, že to může změnit i některé jeho nechvalné povahové rysy. Ale to není tak docela jisté. Z vlastností, které Václava Klause charakterizují, vyplývá, že už dnes v duchu soupeří v té další prezidentské volbě. Vyšší příčka na domácí půdě sice tedy nečeká, ale setrvání v ní je věcí, o kterou stojí za to se poprat. Nic proti tomu, kdyby se za těch prvních pět let ukázalo, že je to i přání českých občanů.