14
vychází 24. 3. 2003

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Nic definitivního

Je optimista nebo pesimista ten, kdo tvrdí, že může být ještě hůř? Těžko říct. Při pohledu na obrazovku člověka často napadá, že právě viděné lze stěží překonat. Televizní realita však každého usvědčí z naivity, opravdu "nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní".

Každosobotním evergreenem překonávání dosažených TV neuvěřitelností je už mnoho let one man show Železného ředitele & senátora Vladimíra. Jak upřímně se umí divákům svěřit se svou láskou ke knedlíkům a - českými restauracemi dnes tak trestuhodně opomíjeným(!) - bílým omáčkám, je samo o sobě pozoruhodné. Že to však dokáže místo omluvy právě v okamžiku, kdy se dozvíme o arbitrážním rozhodnutí odsuzujícím každého z občanů České republiky (včetně důchodců, invalidů a kojenců) zaplatit víc než tisíc korun za jeho přechytračení tuzemských zákonů a zahraničních obchodních partnerů, je cynismus a arogance rozměrů megaboardu s vlastní podobenkou, jaký si před několika málo lety nechal vztyčit na místě Stalinova pomníku náš dnešní pan prezident.

Své reprezentanty v pomyslné soutěži rekordů televizních zhůvěřilostí má i veřejnoprávní obrazovka. Například v podobě degenerace druhdy nosného a neotřelého nápadu na rozhlasovou televizní talkshow šéfovanou netradiční "moderatizátorkou" Ester Kočičkovou. Někdejší originalitu střetu kontroverzních názorů umocněnou a odlehčenou nadhledem "ringové rozhodčí" v cyklu Ženský hlas vystřídala ve volném pokračování s názvem Dvojhlas nuda a intenzivní pocit trapna z mlácení prázdné slámy a sebeexhibice hostů opakujících svou provařenou mediální šarži - viz Deana Jakubisková či Jan Saudek.

Rčení o relativitě definitivních soudů však může mít i kladné znaménko. Překvapivou proměnou původně účelově zneužívaného dramaturgického alibi v nápaditou koncepci představující promyšlenou mozaiku jednotlivých pořadů, které (občas) přinášejí divácký zážitek, prošly za rok a čtvrt své existence např. nedělní tematické večery na ČT 2. Po nedávném sugestivním dvoudílném dokumentu Aleše Kisila s názvem Dva přátelé - Dva osudy (Jan Lukas - Emanuel Frynta), nabídl minulou neděli podobně silnou výpověď o skutečných osobnostech české kultury i Večer na téma... Kolářův stůl.

JAN SVAČINA