Toník Skála se sice narodil jako pohrobek, hmotnou bídou ani nedostatkem lásky však v dětství rozhodně netrpěl. Spíše naopak: hýčkala jej nejen matka, ale také obě babičky se předháněly, aby mu splnily každé přání. A tak není divu, že si ve škole vysloužil přezdívku Synáček. Možná právě přehnaná ženská péče ho nutila vyvádět nejrůznější alotria, uličnické kousky a zlomyslnosti. Od jisté doby však překvapil celé městečko nepochopitelnou náklonností ke spolužáku Xaverovi - neduživému synovi chudého punčocháře. Toto neobvyklé přátelství a jeho peripetie ovlivní celý Synáčkův život: z lehkomyslného světáka a povaleče se postupně stává samotářský škarohlíd - až do chvíle, kdy do hry nečekaně vstoupí Xaverova nemocná dcera Markétka.

Jaroslav Havlíček (1896-1943) zaujímá v naší literatuře významné místo mezi "kronikáři" českého maloměsta. Nikdy se nemohl věnovat literární tvorbě naplno (živil se jako bankovní úředník), a přesto dal české literatuře několik vynikajících psychologických románů. Lze v nich vystopovat znalost ruské klasické literatury, zejména Dostojevského, i vliv francouzského naturalismu, z domácích autorů pak hlavně K. M. Čapka-Choda. Dnes je z Havlíčkova díla nejznámější román Petrolejové lampy - bezesporu díky skvělému filmovému zpracování s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích, čtenářským zážitkem jsou však i jeho další psychologické romány, jako např. Neviditelný, Helimadoe, Ta třetí. V těchto románech i v četných povídkách se projevuje Havlíček jako důvěrný znalec mentality podhorského maloměsta (byl rodákem z Jilemnice) a skvělý analytik lidských charakterů.

Novela Synáček vyšla až na sklonku autorova života, v roce 1942, první verze však vznikla již celých deset let předtím. V tomto malém chef d´oeuvre nacházíme všechny typické znaky Havlíčkovy tvorby: oceníme jeho vypravěčský styl, smysl pro ironii a nadsázku, přesnou psychologickou charakteristiku postav, vkomponování snových prvků do realistického popisu maloměstského prostředí atd. Ústřední autorovo téma - smrt - nachází zde protipól v očistné síle obětavé, nezištné lásky; historie Synáčkova milostného vztahu k Markétce přerůstá v podobenství o nalézání a ztrácení smyslu života. Rozsahem nevelká baladická novela Synáček se řadí k nejhlubším milostným příběhům v české literatuře první poloviny 20. století.

Dramatizovanou četbu na pokračování připravili Jan Dvořák a Nella Mlsová a v královehradeckém studiu natočil režisér Pavel Krejčí. ČRo ji uvádí k 60. výročí Havlíčkova úmrtí.