14 |
|
Tipy ČRo |
|
Neděle 6. 4. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA Pro Pražský hrad byly připraveny dva scénáře. Jeden veřejný (ten byl dohodnut na schůzi českých protestantů v Karolinu), druhý přísně utajený, který byl zřejmě připraven na konspirativní schůzce v domě Albrechta Jana Smiřického na Malé Straně, zvaném později U Montágů. Veřejný plán se měl uskutečňovat navenek. Ve skutečnosti se měl naplňovat plán tajný. Vtom i vyšší stavy sešly se hlučně v paláci, a pobyvše v něm malou chvíli, všichni ouhrnkem do Zelené světnice šli. Zelená světnice, která se nachází hned vedle Vladislavského sálu, sloužila obvykle k soudům a poradám rytířského stavu. Za nimi veliké množství obecného lidu tisknouti se chtělo, ale od osob k tomu zvolených ze stavu panského, rytířského i městského jim v tom zbráněno bylo. A vtom se všickni stavové podobojí z míst svých vyzdvihli a ze Zelené světnice u velikém množství i s přimíšením přišlých měšťanů pražských do kanceláře české šli, kde je již místodržící očekávali a (aby se všickni tam směstnati mohli) stolice i truhly v jedno snésti dali. Když se utišil hluk, ujal se slova Pavel Kavka z Říčan., aby přednesl v místodržícím dotaz ohledně původu císařova "těžkého psaní." Pavel z Říčan měl vlastně tlumočit odpověď na císařovo "těžké psaní", namísto toho přečetl stavovskou interpelaci, sepsanou zřejmě na schůzce u Smiřických. (Později Kavka u výslechu popřel, že by byl do druhého plánu zasvěcen, což mu místo trestu smrti vyneslo "jen" doživotí.) Už se vlastně ani nemluvilo o obsahu císařova těžkého psaní, ale o tom, kdo je ve skutečnosti napsal či kdo k němu dal podnět. A co se dělo dál? Na nějakou dobu se události jakoby zadrhly. Ve skutečnosti nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka po krátké poradě s místodržícími prohlásil: Je neslýchané chtít na členech královské rady, vázaných nejpřísnějším úředním tajemstvím, aby řekli, co radili nebo neradili králi, oni pak (páni místodržící) že pány podobojí žádají, aby je tou otázkou neobtěžovali a k nějakému vyjednávání, přiznání neb odpírání nenutili. V kanceláři nastal hluk a zmatek a hlasy byly zvýšené. Veliký křik a těžké domlouvání se zvedlo, aby páni místodržící na tu otázku odpověď dali. Nejvyšší purkrabí pod dojmem obecné nálady uhnul zcela banální vytáčkou. Napadlo ho, že místodržících je v kanceláři málo na to, aby mohli dát platnou odpověď, zejména že chybí nejvyšší hofmistr přítomný v Praze (to byl Adam z Valdštejna). Veřejně dohodnutý program se zhroutil. Vilém z Lobkovic oznámil, že není potřebí pro nejvyššího hofmistra posílati, poněvadž o jeho smýšlení stavové již vědí; on, Vilém z Lobkovic, že u něj včerejšího dne byl a jeho se jménem všech stavů podobojí dotazoval, zdali také k tomu poručení na odsouzení jejich ctí a hrdel radil a k němu schvaloval. On že mu dal na to zřejmou odpověď, že nikdy k takto doloženému jednání neradil. Odtud že lze souditi, že Vilém Slavata a Bořita z Martinic jsou toho původcové a příčina. Padlo tedy první adresné obvinění. Nebylo poslední. Zdaleka ne. Další se dostavila ve sledu stále kratších časových úseků. JOSEF VESELÝ |