Antologie "dříve narozených" i novějších českých šansonů je už svým pojetím předurčena k tomu, aby potěšila posluchače, kteří mají tento žánr rádi. A nejen je. Dramaturgům (P. Víšek a N. Dvorská) se tu podařilo vybrat opravdu vybraně; dvacítka písní je reprezentativní přehlídkou i podnětem k uznalému konstatování, že šanson má u nás úctyhodnou tradici a snad i nadějnou současnost. Dobrá společnost autorů a interpretů zaručuje spolehlivou kvalitu, jakou pod zvoleným titulem očekáváme, ale i některá krásná překvapení. Na jedné straně tu nechybí předpokládané lahůdky - Eva Olmerová se slavným šansonem Jsi jako dlouhý most; Zlá neděle či Všechno nejlepší v podání Hany Hegerové, Suchého Tulipán a Blázen a dítě, Ljuba Hermanová a její Proč taky nejsem dáma a Život na péro, Paleta a Blues o noční čekárně s Rudolfem Pellarem atd.; na straně druhé si také připomeneme, že Hapkův a Horáčkův Penzion Svět a S cizí ženou v cizím pokoji v podání M. Kocába už dnes patří - jak ten čas utíká! - ke klasice žánru. Deska má však ještě další dimenze: Spolu s nespravedlivě pozapomenutou skvělou šansoniérkou Alenou Havlíčkovou (Po varšavském koncertu, Divadlo Svět) máme znovu příležitost si uvědomit, jak skvělým skladatelem a šansoniérem byl Jiří Bulis (jeho krásná píseň Anděl radosti, která desku uzavírá, je stále stejně jímavá i naléhavá). K populárním jménům, často slýchaným na rozhlasových stanicích, je samozřejmě třeba přidat nenápadného, o to však hlubšího Jana Buriana (Vypadáš pobaveně, Silvestr), a svými chytrými texty a pozoruhodnou interpretací se k elitě českého šansonu řadí i Ester Kočičková (Petrohrad, zima roku 1917, Verunčina barová), která se v poslední době prosadila jako moderátorka televizních talk-show. Právě tato pozoruhodná dáma doprovodila album půvabným sleeve-note, vlastně malým esejem o šansonu. Pár slov na "obranu" tento žánr možná přece jen někdy potřebuje - vždyť např. není bez zajímavosti, že některé šansony tu vycházejí na CD vůbec po prvé.