Není to zas tak dávno, kdy si přespolní zprávy dávaly hodně načas. Než se vesničan dozvěděl novinky z města nebo dokonce ze sousední země, leckterá z nich už neplatila. Dnes jsme na tom o poznání lépe. Díky televizi jsme "on line" informováni o událostech odehrávajících se právě teď na druhém konci zeměkoule. Mnohdy dokonce dřív, než se stanou. Kdy jindy si to člověk uvědomí, než ve chvíli, kdy z nás všech obrazovka dělá účastníky války v přímém přenosu? A kdy jindy, než právě teď, by měl člověk pochybovat o věrohodnosti obrazu servírované reality? Stará zkušenost praví, že první obětí každé války je pravda.

Sama autenticita krve, potu a slz skutečných vojáků a civilistů ve skutečné válce většinou nemá s potřebou - či dokonce povinností - informovat diváky moc společného. Spíš je jen logickou další etapou stále zřejmějšímu nadbíhání nižším pudům publika. Jídelní lístek lidové vývařovny s nabídkou uzené zábavy dvojsmyslných bavičů, kašírované hrůzy hororů, umělých citů telenovel, dráždění latentní pornografií atd. atd., doplňuje obraz skutečného lidského neštěstí velmi výhodně. Dokonce i v podobě cílených zpráv o odporu a protestech proti válce. Rozpoznat v přívalu organizované "autenticity" pravdu od propagandy však nedokáže asi nikdo.

Tragédii skutečné války však lze originálně využít i jako podpůrné zbraně v tuzemské mediální bitvě vedené "pouze" o peníze, vliv a moc. V podobě obratného žonglování s válečným zpravodajstvím soustředěným především na denuncování nespřátelených (a nezavázaných!) politiků, neschopných vypočítat kvadraturu kruhu mezinárodní loajality, to předvádí NOVA. Podpořen kouřovou clonou angažovaných zpráv a publicistiky ve službách pana šéfa (viz vysvětlující arbitrážní komentáře v TN či Střepinách), předvádí sám pan ředitel vskutku brilantní propagandistické exhibice. Jako byla například ta, kdy dvacetiminutovou sebeobhajobu ublíženého, nevinného, nezúčastněného a udiveného svědka cizího sporu korunoval úvahou, že ona tisícikoruna, kterou budeme muset všichni zaplatit za jeho podnikatelsko-lobystický talent, vlastně nestojí za řeč ve srovnání se sumou, kterou nás zadlužila ona tragikomická vláda.

S propagandistickým využíváním zpráv o realitě se zřejmě musíme smířit. Je to daň za mediální proměnu světa v globální vesnici. Zneužívání soukromé televize v soukromém a politicky angažovaném zájmu by však procházet nemělo. Ani v naší mladé, křehké, a hlavně klientské demokracii. Že by tomu zabránil Petr Štěpánek a další spřátelení členové "Velké vysílací rady" s máslem na hlavě se doktor Železný zjevně nebojí.