15
vychází 31. 3. 2003

Tipy ČRo

Cesta do myšlení pravěku

Z dětství mám před očima obrázky Zdeňka Buriana. Ne že bych chtěl malíře kritizovat, jeho neandrtálci mi připadají naprosto perfektní, ale u jeho mladopaleolitických lidí - vždyť to už jsou moderní lidi - je zřejmá snaha, aby byli rozcuchaní, ušmudlaní. Proč by měl být paleolitický člověk z doby kamenné rozcuchaný, tygr se také nečeše, a jak je pěkně ulízaný! Proč musí mít vždycky šaty rozedrané? My jsme našli jemné, nesmírně precizní jehly, nebyl důvod, aby byli tak divoce otrhaní, tvrdí archeolog docent dr. Jiří Svoboda. V Meteoru nahlížíme do knihy "Příběhy naší vědy" publicistů Libuše Koubské, Karla Pacnera a Šárky Spevákové. Onen prázdný meziprostor, který začíná ve zvířecím světě a ústí do světa moderních lidí, je závratně dávný. Jak se dobrat ke vzniku myšlení, aby nešlo jen o moderní fantazie, spekulace, nedoložitelné hypotézy? Určité závěry může poskytnout celková rekonstrukce lidské komunity v jejím prostředí. Žádný organismus nejedná proti svým genetickým zájmům, ovšem lidská adaptace se od počátku doby kamenné odlišuje svou záměrností. Antropologie konstatuje už u vývojově nejvyšších hominidů, tedy neandrtálců, a poté u nejstarších moderních lidí zvětšení objemu mozku na současnou úroveň a vznik stavby, která splňuje podmínky pro strukturované myšlení. Jsou k dispozici nálezy lebek, jejichž tvary dokládají, že zatímco u neandrtálců byla rychlost a proměnlivost zvuků omezená vzhledem k malému prostoru v ploché spodině lebky, u mladopaleolitických lidí už byla řeč v současném smyslu reálná. Dále jsou tu důkazy o pojetí a zaznamenávání času a prostoru, o rituálech, o vnímání života a smrti.

(bi)