Neděle 13. 4. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA
premiéra 13. dubna v 8.04, repríza 17. dubna v 0.04

A tehdy byli Slavata a Martinic za rušitele obecného pokoje a dobrého i za odbojníky Království českého vůbec nazváni. Na otázku, mají-li je za takové, s přísahou velikou a s pozdvihnutím dvou prstů a s křikem hlučným od stavů za takové byli vyhlášeni. A hned za tím slyšán byl hlas mezi stavy, aby s těmi šelmami do arestu neb do Černé věže bylo pospíšeno. Jiní pak volali, aby zrádci ven z okna vandrovali. K tomu vyhlášení oba dva místodržící, Slavata i Martinic, jako ohromení vedle sebe stáli, jednak bledli, jednak zase se rděli, jeden na druhého pohlížejíce a vztahováním prstů s podivením nad těmi věcmi návěští sobě lítostivě dávali očekávajíce, co se s nimi naposledy díti bude.

Co se dělo, to už víme. Letěli z okna. Čemuž se po staročesku říkalo metání z okna, nová čeština užívá termín svržení či vyhazování. Sáhneme-li po latině, mluvíme o defenestraci, nejpotupnějším způsobu, jak vykázat nežádoucího člověka z místa, kde nemá co pohledávat. Váže se k víře, že ten, kdo opustí dům oknem, už nikdy nesmí (a ani to prý nedokáže) znovu překročit jeho práh, neboť ochranní domácí skřítkové dotyčného zpátky nepustí.

Defenestrace je tradicí nejen českou, z oken se v té době svrhávalo kupříkladu v Nizozemí a taky ve Španělích. V našich dějinách však zaujala defenestrace důležité místo, neboť u nás se z oken metalo již před lety, ba před staletími. Přede dvěma. Takřka na rok přesně. První metání proběhlo za hojné účasti publika z oken pražské Novoměstské radnice 30. července roku 1419, přičemž z oken na věčnost putovalo deset až čtrnáct (přesně se to neví) tamních obecních zastupitelů. Defenestrace v roce 1618, k níž se v našem vyprávění schyluje, však nebyla v pořadí druhá. Skoro ve všech publikacích (a to i odborných) se to sice tvrdí, leč pravda to není. My přece nesmíme bohaté české dějiny ochudit o defenestraci 24. září roku 1483. Bylo to rozsahem nevelké, leč významné metání. Tehdy se však nedefenestrovalo na Novém Městě pražském, nýbrž se tak dělo z oken Staroměstské radnice. Strana podobojí se tehdy cítila ohrožena katolíky, kteří radnici ovládali, a tak zastánci husitství provedli převrat ve všech třech pražských městech a do jejich čela zvolili svoje zástupce. Staroměstský purkmistr se tímto aktem stal jaksi přebytečným, takže - co s ním? Z okna ven! Byla to pouze jedna oběť, ale i ta se počítá, takže to byla naše druhá defenestrace, zatímco vyhazování z oken 23. května 1618 má pořadové číslo tři.