16 |
|
Tipy ČRo |
|
Ve Vídni měli zase jednou smutek: Co to zas ti Češi vyvedli!. Dobrodiní vlády naší pomazané, habsburské, vážiti si neumějí a do příkopu z oken toho svého Hradu naše věrné politiky metati ráčí! Jenže kdybychom chtěli být puntičkáři, tak bychom museli konstatovat, že těch sedmadvacet českých pánů, kteří byli pro vzpouru proti Vídni za dva a půl roku nato popraveni na Staroměstském náměstí, nemluvilo většinou jinak než německy a sotva třetina z nich ovládala také češtinu. Kupříkladu i proslulý stavovský generál hrabě Jindřich Matyáš Thurn, který vyprovokoval útok na Pražský hrad a vyhození místodržících z okna, byl Němec s italskými předky. Dokonce i profesor Karlovy univerzity a proslulý lékař Jan Jessenius, původem Slovák narozený ve slezské Vratislavi, uměl česky jenom pár slov a běžně kromě latiny hovořil německy. Celé to slavné české povstání proti císaři bychom mohli - zjednodušeně - definovat jako válku Němců protestantů proti Němcům katolíkům. Nazíráno na věc objektivně: vyhazování do šestnáctimetrové hloubky - to nebyla žádná legrace. Z toho, co víme, můžeme předpokládat úmysl zabít místodržící. Thurnovi a jeho spojencům se podařil husarský kousek: chtěli postavit váhající a nerozhodnou obec protestantských stavů před hotovou věc. Bylo to skutečně na poslední chvíli a ještě včas, než se stavovská opozice zhroutila.
Martinic tvrdí, že Slavatu vyhazovali z okna Thurn a Šlik s několika dalšími, jménem neuvedenými osobami; na něj samotného pak že vztáhli ruku Vilém z Lobkovic, Jan Litvín z Říčan, Oldřich Vchynský, Albrecht Jan Smiřický a Pavel Kaplíř. Jak mohl Martinic vidět, kdo vystrkuje z okna jeho kolegu Slavatu, když už v té době ležel v příkopu? Jde o informaci z druhé ruky. A Slavata? Slavata opakuje jména těch, kteří vyhazovali Martinice. A zbývá ještě písař Filip Fabricius. Kdopak vyhazoval jeho? Jména nejsou tolik rozhodující. Šlo totiž o spontánní nápad několika mladíků, které vedl Smiřický a Thurnův důvěrník Ehrenfrid z Berbisdorfu. Fabricia shodili z okna jaksi mimo program. Nad plán. Popuzoval okolostojící, aby pamatovali, že vztahují násilně ruce na královské úředníky.Což vše sběhlo se téhož 23. dne měsíce máje mezi patnáctou a šestnáctou hodinou na celém orloji. JOSEF VESELÝ |