Bristolská formace Massive Attack je právem řazena mezi ty nejdůležitější body na mapě moderní taneční hudby devadesátých let. Její "vynález", tedy styl považovaný za britskou odpověď na americký hip hop, a proto vtipně nazvaný trip hopem, byl zprvu lahůdkou jen pro úzký okruh publika, postupně si však vydobyl takřka všeobecnou oblibu. Přesto nelze říci, že by se kapela v průběhu let vědomě přibližovala vkusu davu, naopak: prvky její hudby samovolně infiltrovaly do hlavního proudu světového popu.

Massive Attack to se studiovými snímky nikdy nepřeháněli. Po melancholických, byť soulem prosvětlených albech Blue Lines (1991) a Protection (1994) vydali vlastně už "jen" zásadní desku přelomu tisíciletí Mezzanine (1998), mnohem méně libozvučnou, studiovou "chemií" střízlivě poznamenanou kolekci, jejíž zadumanou atmosférou se dodnes opájejí napodobitelé z nejrůznějších koutů světa. Vyčerpávající turné k albu Mezzanine kapelu rozvrátilo - nejprve se odporoučel Andrew Wowles alias Mushroom, posléze ho následoval rapper Daddy G., který dal před muzikou na čas přednost mateřské dovolené. Ze tří zásadních členů tak dnes drží prapor Massive Attack už jen Robert Del Naja alias 3D, který je společně s producentem Mezzanine Neilem Davidgem podepsán pod nejnovější deskou skupiny, nazvanou 100th Window.

Právě to však v některých dalších písních citelně schází - asi tak, jako musí Del Najovi scházet oponentura a přínos jeho bývalých spoluhráčů. Sejdou-li se ti tři opět ve studiu, očekávejme ještě lepší desku.

MILAN ŠEFL