Ještě ve dvacátých letech minulého století, kdy československý trh gramodesek ovládaly zahraniční společnosti, vycházely na gramodeskách nahrávky zahraničních melodií v podání domácích zpěváků výlučně s texty v češtině - jejich původní anglické či německé verze si případní zájemci mohli zakoupit v originálních verzích. Tato praxe se částečně změnila počátkem třicátých let s nástupem českých gramofonových společností Esta a Ultraphon - obě tyto firmy totiž začaly ve svém prvotním rozletu a ve snaze získat co největší podíl na trhu nahrávat v podání českých orchestrů a zpěváků také cizojazyčné verze zahraničních šlágrů.

Nejčastěji se na gramodeskách těchto dvou značek pochopitelně objevovaly německy zpívané písničky, a to jak původní německé šlágry, tak i německé verze písniček českých autorů. Tyto snímky byly nejspíš zacílené na početnou menšinu německy mluvícího obyvatelstva republiky, i když nelze vyloučit i úmysl takové nahrávky exportovat do sousedního Rakouska či Německa. Této snaze by u gramodesek s etiketou Esta nasvědčovalo i písmeno D před objednacím číslem německy zpívaných snímků (nahrávky pro domácí trh měly před objednacím číslem vždy písmeno E, zatímco snímky určené pro Maďarsko byly označovány písmeny H, mezinárodní repertoár písmenem M, polské nahrávky písmenem P a snímky pro Slovensko písmenem S).

Kromě zpěváků německého původu (J. Gerschon, C. Wolfram či F. Löring) obstarával na těchto snímcích německý zpěv nejčastěji R. A. Dvorský se svými Melody Boys za doprovodu vlastního orchestru. Jak již víme měl Dvorský s nahráváním německého repertoáru bohaté zkušenosti, neboť jeho soubor natáčel v letech 1929?30 pod hlavičkou Sam Baskini's Jazz Symphoniker četné anglicky i německy zpívané snímky pro berlínskou gramofonovou firmu Kalliope. Některé Dvorského nahrávky, které původně vyšly na této německé etiketě, převzala v roce 1930 firma Esta a doplnila jimi svůj katalog. Z Dvorského tehdy nejpopulárnějších německy zpívaných nahrávek jmenujme například tituly Du bist meine Greta Garbo či Adieu, mein kleiner Gardeoffizier.

Na gramodeskách značky Esta vyšly v podání R. A. Dvorského a jeho Melody Boys v roce 1930 také anglicky zpívané verze dvou amerických šlágrů The Original Midway Rhythm a Should I ? a tenorista Karel Leiss pro tuto firmu nazpíval za doprovodu orchestru Cink & Schwarz své jediné dva snímky ve francouzštině: valčík Sous les toits de Paris (ze stejnojmenného francouzského filmu) a píseň P. Tostiho s názvem Chanson de l'adieu.

Další cizojazyčně zpívané snímky v podání českých vokalistů vyšly na značce Esta až v roce 1945: swingové standardy tehdy nazpívali anglicky například V. Irmanov, Edith Liszt a R. Cortéz. Zmínit bychom mohli také nahrávky písní z Tichomoří, které pro značku Esta nazpívali exotickými jazyky čeští vokalisté jako členové různých "havajsky" pojmenovaných skupin.

Pro firmu Ultraphon nahrávali původní verze německých šlágrů a německé verze písniček českých autorů vokalisté některého z německých divadel na českém území, a tak cizojazyčně zpívané snímky v podání českých vokalistů nacházíme ve třicátých letech na gramodeskách této značky jen zřídkakdy. Určitou výjimku představuje Čechoameričanka Tessa Lorelli a její anglicky zpívané St. Louis Blues (jako součást scénky Se Spejblem do stratosféry) z roku 1934 a především německý zpěv E. F. Buriana provázeného vlastním jazzovým orchestrem ve skladbě My blackbird's here again (tato nahrávka byla součástí reklamní gramodesky nabízející v roce 1932 německy mluvícímu zákaznictvu radioaparáty značky Telefunken).

Další německy zpívané písničky v podání českých interpretů natáčel Ultraphon až od roku 1941. Vycházely též na sesterské etiketě Telefunken a byly určeny jak pro německý, tak i domácí trh. Na většině těchto snímků zpíval za doprovodu svého velkého orchestru R. A. Dvorský sólově či s Allan triem melodie známých německých autorů W. Berkinga, P. Igelhoffera, M. Jaryho či P. Kreudera, ale i německé verze písniček J. Moravce (Dívka mi zpívá - Und ein Mädchen singt), Leopolda Korbaře (Hm - hm, du bist so zauberhaft) či J. Traxlera (Hádej, hádej, hadači - Peter, Peter, wo warst du heut' Nacht). Několik málo swingových titulů natočil v roce 1944 pro etiketu Telefunken s německým zpěvem sester Allanových také orchestr Karla Vlacha. O něco dříve nazpívala pro tuto značku v němčině a za doprovodu orchestru Dolfiho Langera šest snímků operetní subreta Marlis Ginalski (mj. proslulou "píseň mladého strážného" Lily Marleen).

V roce 1943 vyšla na stejné etiketě píseň z německého filmu Osud na řece, kterou za doprovodu velkého orchestru R. A. Dvorského a pod názvem Wenn ein Menschenherz auf Reisen geht nazpívala Maria von Buchlow. Na druhé straně této gramodesky zpívala německy píseň Sternenserenade zpěvačka Hana Witt. Současně natočené české verze stejných melodií nazpívaly pod názvy Srdce mé za štěstím putuje a Stín můj kráčí nocí stejné zpěvačky: Zita Kabátová a Hana Vítová - tyto české verze vyšly v jejich podání na etiketě Ultraphon.

Řadu šlágrů z německých filmů nazpívala v němčině a francouzštině ve třicátých letech pro značky Parlophon, HMV a Odeon herečka Anny Ondráková. K některým z nich natočila také české verze - naposledy v roce 1933 písničky Mary a Už to nejde dál z filmu Dcera pluku. Českým textem je opatřil její obchodní partner Karel Lamač - sám pro značku Parlophon nazpíval v roce 1932 německy i česky svým šeptajícím tenorem slowfox Má krásná paní z německého filmu Jediná noc v ráji.

Jak známo, s cizími jazyky neměl problémy ani Vlasta Burian - alespoň soudě podle jeho četných parodií italštiny, maďarštiny atd., které předváděl ve filmech i na gramodeskách. V roce 1930 nazpíval v němčině na gramodesku značky HMV dvě písničky z německé verze filmu C. a k. polní maršálek - pochod Das Lied vom Feldmarschall a valčík Weinlied.

Na přelomu dvacátých a třicátých let nazpíval pro český katalog gramodesek značky Odeon četné snímky Otto Fassel (Lásky pana pokladníka, Tulácká píseň, Rudé růže). Ve stejné době nazpíval tento tenorista hodně populárních písniček německy na gramodesky několika značek, které byly určené výlučně pro německý trh. Lze ho tedy zařadit spíše mezi zpěváky německého původu dokonale ovládající jak češtinu, tak němčinu.

Totéž ovšem nelze prohlásit o tenoristovi s českým jménem Jan Mestek, jehož čeština zněla značně kostrbatě - jedinečným komickým zážitkem je například poslech jeho verze písničky Pochod neutrálů, kterou natočil pro značku HMV. Pro stejnou značku natáčeli za doprovodu Jazz Orchester Mathé německy zpívané písničky též Fritzi Jaro a Leo Reznicek (na česky zpívaných snímcích se jmenovali Frici Jarová a Lev Řezníček). Na gramodesky značky Dixie zase nazpíval kolem roku 1932 několik písniček jistý Niki Němec - ani pro tohoto tenoristu ale čeština nepochybně nebyla mateřským jazykem.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazová dokumentace z archivu autora