17
vychází 14. 4. 2003

Zpět na obsah         

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 21. 4. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Pomozte dětem - a bavte se u toho!

Tomáš HanákUž pět let pomáhá sbírka Pomozte dětem handicapovaným a ohroženým dětem v Česku. Sbírku pořádají Nadace rozvoje občanské společnosti a Česká televize. Jedním z důležitých aspektů projektu přitom je, že to, co se vybere, je do poslední koruny rozděleno potřebným. "Inspirovali jsme se podobným projektem BBC v Anglii," osvětluje počátky akce u nás jeden z jejích otců Ivo Kačaba a pokračuje: "Moc se nám líbilo, že lidé dávají peníze tam, kde je to potřeba a přitom se i baví." Naráží tak na skutečnost, že charitativní projekt Pomozte dětem je každoročně spojen s celou řadou happeningů, koncertů, zábavných programů i televizních pořadů. Šestnáct dílů měl například dokumentární cyklus Kde peníze pomáhají. "Jsme rádi, že to takhle dopadlo. Jednak je těch dílů víc než vloni, jednak čas v neděli po obědě na ČT 1 je lepší než noc na ČT 2," hodnotí situaci Ivo Kačaba.

Tradiční vyvrcholení každoroční sbírky obstará na velikonoční pondělí velký zábavný pořad České televize. I letos začne v osm hodin večer a provázet jím budou Marcela Augustová a Tomáš Hanák. Vedle pražského se na něm budou podílet i další studia ČT.

Možností, jak se do akce zapojit, je ale mnohem víc. Kasičky jsou umístěny ve vybraných obchodech a na dalších veřejných místech. A ještě jedna pozvánka: v sobotu 26. dubna je Prokopským údolím u Prahy pořádán tradiční Pochod pro kuřátko (kuře je maskotem projektu). Přijít může každý a taky tady můžete přispět.

(tp)

Úterý 22. 4. 2003 NOVA - 22.25 hodin

Klub rváčů

Mladý Jack má sice zajištěnou existenci, módně zařízený byt a dobré místo u zavedené firmy, přesto však není spokojený a trpí nespavostí. Doktor mu doporučí navštívit skupinu lidí trpících rakovinou, aby viděl, co je to skutečné utrpení. Jack se na setkání nemocných dokáže zbavit svého problému a vzápětí jako posedlý začne vyhledávat další podobná sezení, ať už jsou to alkoholici nebo lidé trpící nějakou nemocí. Během jedné služební cesty se seznámí s poněkud excentrickým mladíkem Tylerem Durdenem. Když po návratu domů zjistí, že jeho byt byl zničen explozí, domluví se s Tylerem a nastěhuje se k němu. Tyler má poněkud radikální anarchistické názory a vyprovokuje Jacka ke rvačce. Překvapený Jack zjistí, že mu fyzická bolest působí potěšení a tak se jejich bitky stanou pravidelnými, Tylerovy názory mají navíc vliv na Jackův hodnotový žebříček, který se začíná pomalu měnit...

Režie David Fincher. Hrají Edward Norton, Brad Pitt, Helena Bonham Carter a další.

Středa 23. 4. 2003 PRIMA - 22.25 hodin

Vlak plný peněz

Dva nevlastní bratři John a Charlie pracují jako ostraha přepravy. Zatímco jeden se snaží, aby žil aspoň tak dobře, jak to za daných podmínek jde, druhý s takovou perspektivou není spokojen. Zaměstnání opustí a vymyslí si plán, jak ukrást peníze z vlaku, který je pravidelně každý týden převáží. Věc ovšem není vůbec jednoduchá, i když znají časový plán, není jisté, zda "svou záležitost" dokážou v takovém časovém limitu stihnout.

Režie Joseph Ruben. Hrají Wesley Snipes, Jennifer Lopezová, Woody Harrelson, Robert Blake, Chris Cooper, Joe Grifasi, Scott Sowers a další.

Čtvrtek 24. 4. 2003 ČT 2 - 21.50 hodin

Josef a jeho skvostný plášť

Dvanáct synů měl Jákob, který žil za dávných časů v zemi Kananejské. Ale jednoho miloval nade všechny: Josefa, který se tak velmi podobal své matce. Josefa, s nímž znovu prožíval své mládí. Netušil, že v srdcích svých ostatních synů rozdmychává plamen zášti. Netušil, že nádherný plášť, který mu koupil na důkaz své přízně, bude poslední kapkou do poháru jejich nenávisti. Ani Josef, který tak štědře rozdával svůj šarm napravo i nalevo, neměl tušení, že si svým chováním a sebevědomými řečmi dláždí cestu do málo záviděníhodné budoucnosti: do otroctví... Biblickým příběhem o Josefovi, prodaném do egyptského otroctví, začala v polovině šedesátých let spolupráce dnes slavné autorské dvojice Tim Rice a Andrew Lloyd Weber. Napsali jej na žádost svého přítele Alana Doggita, ředitele školy, který potřeboval hru pro děti. Muzikál měl premiéru 1. března 1968 a od té doby se hraje neustále. Nejen na profesionálních jevištích, ale i ve školách. Svěží melodie, vtipný ústřední příběh, nadčasové téma vztahů v rodině, možnost dát hereckou a pěveckou příležitost doslova stovkám dětí - pro to vše se stal "Josef" trvalkou.

Pátek 24. 4. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Když si s lidmi pohrávají nadpřirozené bytosti

Pohádkový útvar vychází z mravního ponaučení, že není radno porušovat psaná i nepsaná pravidla mezilidského chování či takzvaně věčné pravdy. V každém případě však klasické pohádky (včetně jakýchkoli novodobých variant, které vycházejí z obdobného půdorysu) musí dodržovat pravidla svého žánru, neboť v okamžiku, kdy je přestoupí, mění se v kvalitativně odlišné útvary. Dochází k tomu, že se navzdory své vnější podobě vydávají za něco, čím ve skutečnosti nejsou.

Toto drobné upozornění považuji za důležité vysadit jaksi před závorku, než se budu zabývat pohádkou Zdeňka Zelenky Nesmrtelná teta. Vychází z osvědčených syžetových principů, kdy nadpřirozené bytosti (zpravidla z pozice sudiček) obdarují vybraného jedince určitými vlastnostmi (o nichž zpravidla neví) a sledují, jak s nimi bude nakládat. Často vstupuje do jednání i řevnivost sudiček, které se sázejí, která nejvíce uspěje. Obdarovaný se pak proti své vůli ocitá v pozici jakéhosi laboratorního zvířátka.

Slabomyslného Matěje obdaří půvabem, rozumem i štěstím příslušné sudičky, aby tak mezi sebou vyřešily spor, která z vlastností je důležitější. Nepočítají ovšem se zlomyslným zásahem konkurentky Závisti, která usiluje o diskreditování jak štěstí, jak rozumu, jestliže se ocitnou pod lákavým našeptáváním tohoto ne vždy zřetelného, ale každopádně zákeřného Zla, které může vzít podobu laskavé tety. Mládenec zažije mnohá dobrodružství, aby pomohl těžce zkoušenému království, aby obhájil svou lásku ke krásné princezně, aby koneckonců nezklamal naděje, které sám vzbudil.

Jaromír Hanzlík se blýskl v roli zhlouplého králeTvůrci se Zelenkou v čele se dopustili několika přehmatů proti logice pohádkové struktury. Především obě sudičky, které obdarovávají, nejsou ve svých možnostech rovnocenné. Zatímco Štěstí může nadělovat zcela neomezeně, Rozum musí používat pouze ten intelekt, který se již na světě vyskytuje, to znamená, že jej musí někomu vzít, aby jej mohl jinému darovat. Nevystačíme s tvrzením, že rozumu je málo, a tudíž je vzácný. Našeho mládence obdaruje Rozum schopnostmi panovníka, který následkem takového zásahu groteskně zhloupne. Už zde se skrývá faux pas: takový čin (zbavení soudného uvažování) je buď zaslouženým trestem, nebo naopak zlovolným aktem nějakého Zla, který musí být odčiněn. Nic takového však v Nesmrtelné tetě nenalezneme. Nebohý král zblbnul jen proto, aby byl patřičně směšný, aby možná nevytvářel nežádoucí konkurenci hlavnímu hrdinovi.

Když pomineme prohřešky proti žánru klasické pohádky, nemile překvapí její nevynalézavý tvar. Místy připomíná běžnou televizní inscenaci, jen zabezpečenou náležitou výpravností. Nesmrtelná teta se odvíjí tak říkajíc bez chuti a bez zápachu, režisér ilustrativně vrství jednotlivé výjevy bez jakéhokoli ozvláštnění, jako kdyby zapomněl, že opravdu nenatáčí skromnou televizní inscenaci. Za takových okolností pak výsledek silně připomíná promarněnou šanci, kterou nemohla zachránit ani účast osvědčených herců - Jiřiny Bohdalové (za svůj výkon získala Českého lva) v roli Závisti či Jaromíra Hanzlíka jako zhlouplého krále. Ostatně sklon k přeháněnému pitvoření nejen jejich výkony valnou měrou znehodnocuje. Naopak představitelé mladičkých milenců (Filip Blažek coby odhodlaný Matěj a Bára Bobulová v úloze naivně důvěřivé princezny) se bezradně motají a toporně předříkávají naučené dialogy. S desetiletým odstupem nelze než uznat, že Nesmrtelná teta bohužel nevstoupí do našich filmových dějin po bok takových skvostů, jakými jsou Pyšná princezna nebo Tři oříšky pro Popelku.

JAN JAROŠ

Sobota 25. 4. 2003 NOVA - 21.00 hodin

Zavěste, prosím

Uspěchaná Eve, věčně telefonující a hysterická z toho, že nestíhá, protože neumí říct "Ne!", je vylekaná z každého zazvonění telefonu, který zvedá, protože je přesvědčena, že je to nemocnice, aby jí oznámila, že její otec Lou zemřel. Stejně jako její dvě sestry ji poznamenal odchod matky, která opustila rodinu, když byly ještě děti. A nyní se musí začít vyrovnávat se skutečností, že zanedlouho zemře také jejich otec, bývalý scenárista, bručavě haštěřivý a těžce sklerotický stařec, jehož chátrající tělo a mysl nedokáže zvládnout jeho stále až příliš energickou povahu.

Režie Diana Keaton. Hrají Diana Keaton, Meg Ryan, Lisa Kudrow, Walter Matthau, Adam Arkin, Duke Moosekian, Cloris Leachman a další.

Neděle 26. 4. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Když si s lidmi pohrávají peníze

Po Nesmrtelné tetě spatříme další Zelenkův snímek, tentokrát novou (respektive již loňskou) televizní inscenaci Lakomec. Pokud oba tituly srovnáme, snadno zjistíme, že režisérův inscenační um příliš nevyspěl ani nezjemnil - nadále upřednostňuje zbytečně karikující grimasy a prostoduché výrazové zveličování, zpravidla potřeštěné běhání, jako důležitý zábavný prostředek, aniž by domýšlel únosnost či vhodnost takových postupů. Navíc v obou dílech vystupují někteří stejní herci, vedle Jiřiny Bohdalové je to zejména Filip Blažek. Také na nich (a samozřejmě nejen na nich) lze zřetelně odečítat, nakolik se podřizují divácky vděčným klišé, hovícím zálibám diváků, kteří pravidelně svůj zrak upínají k "teletelatým" zábavám nováckého i veřejnoprávního původu.

Slavnou Molierovu komedii snad není třeba představovat. Typ chorobného lakotníka přitahoval umělce, dramatiky i spisovatele, odedávna. Už ze starověku pochází Plautova Komedie o hrnci, ve zvážnělé poloze tuto vlastnost zkoumá třeba Balzac v postavě starého Grandeta. Moliere svého lakomce Harpagona pojal v linii nabádavých či dokonce varovných portrétů nejrůznějšími charakterovými vadami postižených lidí - stačí přiřadit aspoň pokrytecké svatouškovství v Tartuffovi.

Avšak Zelenka ve svém zpracování zdánlivě lehkovážné látky rozvířil místy jen prskající a pohasínající ohňostroj vztekavých výbuchů, podezíravosti i ustrašeně bezbranné lásky ve výrazně teatrálním aranžmá: dlouho mi trvalo, než jsem se smířil s ryze divadelním nasvětlováním scény, s náběhy k bujaré frašce, která poznenáhlu ústí v posmutnělé zjištění, že člověka nade vše si cenícího pouze svého bohatství očekává truchlivá samota, neboť s ním nelze pomýšlet na klidné soužití ani na opětovaný cit. Jenže Moliere žádná zkoumavá rozmýšlení neposkytuje, jelikož po vzoru commédie dell'arte spěje k mnohačetnému smírnému vyřešení veškerých zápletek.

Celé televizní zpracování se opírá především o výkon Viktora Preisse v titulní roli: rozpoznávám záchvěvy jisté melancholie v Harpaganově kresbě, jeho posedlost neustále počítanými zlaťáky je jistě groteskní, ale chybí ji rysy mrazivé ubohosti, k níž dospěl například rtuťovitý František Filipovský s pamětihodné inscenaci natočené v televizi před čtvrtstoletím (v ní Preiss rovněž účinkoval). Nyní však u věčně rozběhaného Preissova hrdiny převažuje jakási chvástavost, aniž by byla podrobněji rozvedena; jeho uchopení shledávám příliš mělkým, jako kdyby chtěl stále změkčovat vznesný přednes, k němž text zavazuje. Upozorňuji zejména na promarněný klíčový monolog, v němž hluboce nešťastný Harpagon hořekuje nad ztrátou svého jmění.

Za ještě matnější považuji vedlejší figury, ať již je o protřelou dohazovačku Jiřiny Bohdalové (jejíž náhlý obrat, kdy se rozhodne pomáhat ukřivděným milencům, postrádá náležitého zdůvodnění) nebo obě dívčí role (Andrea Elsnerová, Michaela Maurerová), kterým chybí potřebná výrazová sytost, herečky jen deklamují své texty. Filipa Blažka zrazuje pózovitá velkohubost, marně hledající rovnováhu mezi vnucenou přetvářkou a horoucím milostným citem. Nejhůře ovšem dopadá Jan Dolanský se zhrublým chechotem a křečovitou frackovitostí, kterou si asi přenesl z Perníkově věže (a režisér ji přijal).

Zelenka přiznává, že původně tříhodinovou předlohu musel zkrátit na polovinu: "... v případě, že má ze hry či románu vzniknout svébytné filmové či televizní dílo, musí se původní text rozebrat na součástky a sestavit ho znovu tak, aby splňoval nároky na filmový či televizní scénář. A scénář má přece naprosto odlišnou stavební strukturu než divadelní hra." A hned vzniká nástraha: pokud by důvěřivý maturant (či kdokoli jiný) připisoval výslednou podobu této inscenace Molierovi, byl by plným právem vypískán. Takže pokorně otevřte původní text...

JAN JAROŠ