17
vychází 14. 4. 2003
Televize
a film
Pondělí 21. 4. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin
Už pět let
pomáhá sbírka Pomozte dětem handicapovaným a ohroženým dětem v Česku. Sbírku
pořádají Nadace rozvoje občanské společnosti a Česká televize. Jedním z
důležitých aspektů projektu přitom je, že to, co se vybere, je do poslední koruny
rozděleno potřebným. "Inspirovali jsme se podobným projektem BBC v Anglii,"
osvětluje počátky akce u nás jeden z jejích otců Ivo Kačaba a pokračuje: "Moc
se nám líbilo, že lidé dávají peníze tam, kde je to potřeba a přitom se i
baví." Naráží tak na skutečnost, že charitativní projekt Pomozte dětem je
každoročně spojen s celou řadou happeningů, koncertů, zábavných programů i
televizních pořadů. Šestnáct dílů měl například dokumentární cyklus Kde
peníze pomáhají. "Jsme rádi, že to takhle dopadlo. Jednak je těch dílů
víc než vloni, jednak čas v neděli po obědě na ČT 1 je lepší než noc na ČT
2," hodnotí situaci Ivo Kačaba.
Tradiční vyvrcholení každoroční sbírky obstará na velikonoční pondělí velký zábavný pořad České televize. I letos začne v osm hodin večer a provázet jím budou Marcela Augustová a Tomáš Hanák. Vedle pražského se na něm budou podílet i další studia ČT.
Možností, jak se do akce zapojit, je ale mnohem víc. Kasičky jsou umístěny ve vybraných obchodech a na dalších veřejných místech. A ještě jedna pozvánka: v sobotu 26. dubna je Prokopským údolím u Prahy pořádán tradiční Pochod pro kuřátko (kuře je maskotem projektu). Přijít může každý a taky tady můžete přispět.
(tp)
Úterý 22. 4. 2003 NOVA - 22.25 hodin
Mladý Jack má sice zajištěnou existenci,
módně zařízený byt a dobré místo u zavedené firmy, přesto však není spokojený
a trpí nespavostí. Doktor mu doporučí navštívit skupinu lidí trpících rakovinou,
aby viděl, co je to skutečné utrpení. Jack se na setkání nemocných dokáže zbavit
svého problému a vzápětí jako posedlý začne vyhledávat další podobná sezení,
ať už jsou to alkoholici nebo lidé trpící nějakou nemocí. Během jedné služební
cesty se seznámí s poněkud excentrickým mladíkem Tylerem Durdenem. Když po návratu
domů zjistí, že jeho byt byl zničen explozí, domluví se s Tylerem a nastěhuje se k
němu. Tyler má poněkud radikální anarchistické názory a vyprovokuje Jacka ke
rvačce. Překvapený Jack zjistí, že mu fyzická bolest působí potěšení a tak se
jejich bitky stanou pravidelnými, Tylerovy názory mají navíc vliv na Jackův
hodnotový žebříček, který se začíná pomalu měnit...
Režie David Fincher. Hrají Edward Norton, Brad Pitt, Helena Bonham Carter a další.
Středa 23. 4. 2003 PRIMA - 22.25 hodin
Dva nevlastní bratři John
a Charlie pracují jako ostraha přepravy. Zatímco jeden se snaží, aby žil aspoň tak
dobře, jak to za daných podmínek jde, druhý s takovou perspektivou není spokojen.
Zaměstnání opustí a vymyslí si plán, jak ukrást peníze z vlaku, který je
pravidelně každý týden převáží. Věc ovšem není vůbec jednoduchá, i když
znají časový plán, není jisté, zda "svou záležitost" dokážou v
takovém časovém limitu stihnout.
Režie Joseph Ruben. Hrají Wesley Snipes, Jennifer Lopezová, Woody Harrelson, Robert Blake, Chris Cooper, Joe Grifasi, Scott Sowers a další.
Čtvrtek 24. 4. 2003 ČT 2 - 21.50 hodin
Dvanáct synů měl Jákob, který žil za
dávných časů v zemi Kananejské. Ale jednoho miloval nade všechny: Josefa, který se
tak velmi podobal své matce. Josefa, s nímž znovu prožíval své mládí. Netušil,
že v srdcích svých ostatních synů rozdmychává plamen zášti. Netušil, že
nádherný plášť, který mu koupil na důkaz své přízně, bude poslední kapkou do
poháru jejich nenávisti. Ani Josef, který tak štědře rozdával svůj šarm napravo i
nalevo, neměl tušení, že si svým chováním a sebevědomými řečmi dláždí cestu
do málo záviděníhodné budoucnosti: do otroctví... Biblickým příběhem o Josefovi,
prodaném do egyptského otroctví, začala v polovině šedesátých let spolupráce dnes
slavné autorské dvojice Tim Rice a Andrew Lloyd Weber. Napsali jej na žádost svého
přítele Alana Doggita, ředitele školy, který potřeboval hru pro děti. Muzikál měl
premiéru 1. března 1968 a od té doby se hraje neustále. Nejen na profesionálních
jevištích, ale i ve školách. Svěží melodie, vtipný ústřední příběh,
nadčasové téma vztahů v rodině, možnost dát hereckou a pěveckou příležitost
doslova stovkám dětí - pro to vše se stal "Josef" trvalkou.
Pátek 24. 4. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin
Toto drobné upozornění považuji za důležité vysadit jaksi před závorku, než se budu zabývat pohádkou Zdeňka Zelenky Nesmrtelná teta. Vychází z osvědčených syžetových principů, kdy nadpřirozené bytosti (zpravidla z pozice sudiček) obdarují vybraného jedince určitými vlastnostmi (o nichž zpravidla neví) a sledují, jak s nimi bude nakládat. Často vstupuje do jednání i řevnivost sudiček, které se sázejí, která nejvíce uspěje. Obdarovaný se pak proti své vůli ocitá v pozici jakéhosi laboratorního zvířátka.
Slabomyslného Matěje obdaří půvabem, rozumem i štěstím příslušné sudičky, aby tak mezi sebou vyřešily spor, která z vlastností je důležitější. Nepočítají ovšem se zlomyslným zásahem konkurentky Závisti, která usiluje o diskreditování jak štěstí, jak rozumu, jestliže se ocitnou pod lákavým našeptáváním tohoto ne vždy zřetelného, ale každopádně zákeřného Zla, které může vzít podobu laskavé tety. Mládenec zažije mnohá dobrodružství, aby pomohl těžce zkoušenému království, aby obhájil svou lásku ke krásné princezně, aby koneckonců nezklamal naděje, které sám vzbudil.
Tvůrci se Zelenkou v čele se dopustili několika
přehmatů proti logice pohádkové struktury. Především obě sudičky, které
obdarovávají, nejsou ve svých možnostech rovnocenné. Zatímco Štěstí může
nadělovat zcela neomezeně, Rozum musí používat pouze ten intelekt, který se již na
světě vyskytuje, to znamená, že jej musí někomu vzít, aby jej mohl jinému darovat.
Nevystačíme s tvrzením, že rozumu je málo, a tudíž je vzácný. Našeho mládence
obdaruje Rozum schopnostmi panovníka, který následkem takového zásahu groteskně
zhloupne. Už zde se skrývá faux pas: takový čin (zbavení soudného uvažování) je
buď zaslouženým trestem, nebo naopak zlovolným aktem nějakého Zla, který musí být
odčiněn. Nic takového však v Nesmrtelné tetě nenalezneme. Nebohý král zblbnul jen
proto, aby byl patřičně směšný, aby možná nevytvářel nežádoucí konkurenci
hlavnímu hrdinovi.
Když pomineme prohřešky proti žánru klasické pohádky, nemile překvapí její nevynalézavý tvar. Místy připomíná běžnou televizní inscenaci, jen zabezpečenou náležitou výpravností. Nesmrtelná teta se odvíjí tak říkajíc bez chuti a bez zápachu, režisér ilustrativně vrství jednotlivé výjevy bez jakéhokoli ozvláštnění, jako kdyby zapomněl, že opravdu nenatáčí skromnou televizní inscenaci. Za takových okolností pak výsledek silně připomíná promarněnou šanci, kterou nemohla zachránit ani účast osvědčených herců - Jiřiny Bohdalové (za svůj výkon získala Českého lva) v roli Závisti či Jaromíra Hanzlíka jako zhlouplého krále. Ostatně sklon k přeháněnému pitvoření nejen jejich výkony valnou měrou znehodnocuje. Naopak představitelé mladičkých milenců (Filip Blažek coby odhodlaný Matěj a Bára Bobulová v úloze naivně důvěřivé princezny) se bezradně motají a toporně předříkávají naučené dialogy. S desetiletým odstupem nelze než uznat, že Nesmrtelná teta bohužel nevstoupí do našich filmových dějin po bok takových skvostů, jakými jsou Pyšná princezna nebo Tři oříšky pro Popelku.
JAN JAROŠ
Sobota 25. 4. 2003 NOVA - 21.00 hodin
Uspěchaná Eve, věčně telefonující a
hysterická z toho, že nestíhá, protože neumí říct "Ne!", je vylekaná z
každého zazvonění telefonu, který zvedá, protože je přesvědčena, že je to
nemocnice, aby jí oznámila, že její otec Lou zemřel. Stejně jako její dvě sestry
ji poznamenal odchod matky, která opustila rodinu, když byly ještě děti. A nyní se
musí začít vyrovnávat se skutečností, že zanedlouho zemře také jejich otec,
bývalý scenárista, bručavě haštěřivý a těžce sklerotický stařec, jehož
chátrající tělo a mysl nedokáže zvládnout jeho stále až příliš energickou
povahu.
Režie Diana Keaton. Hrají Diana Keaton, Meg Ryan, Lisa Kudrow, Walter Matthau, Adam Arkin, Duke Moosekian, Cloris Leachman a další.
Neděle 26. 4. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin
Slavnou Molierovu komedii snad není třeba představovat. Typ chorobného lakotníka přitahoval umělce, dramatiky i spisovatele, odedávna. Už ze starověku pochází Plautova Komedie o hrnci, ve zvážnělé poloze tuto vlastnost zkoumá třeba Balzac v postavě starého Grandeta. Moliere svého lakomce Harpagona pojal v linii nabádavých či dokonce varovných portrétů nejrůznějšími charakterovými vadami postižených lidí - stačí přiřadit aspoň pokrytecké svatouškovství v Tartuffovi.
Avšak Zelenka ve svém zpracování zdánlivě lehkovážné látky rozvířil místy jen prskající a pohasínající ohňostroj vztekavých výbuchů, podezíravosti i ustrašeně bezbranné lásky ve výrazně teatrálním aranžmá: dlouho mi trvalo, než jsem se smířil s ryze divadelním nasvětlováním scény, s náběhy k bujaré frašce, která poznenáhlu ústí v posmutnělé zjištění, že člověka nade vše si cenícího pouze svého bohatství očekává truchlivá samota, neboť s ním nelze pomýšlet na klidné soužití ani na opětovaný cit. Jenže Moliere žádná zkoumavá rozmýšlení neposkytuje, jelikož po vzoru commédie dell'arte spěje k mnohačetnému smírnému vyřešení veškerých zápletek.
Celé televizní zpracování se opírá především o
výkon Viktora Preisse v titulní roli: rozpoznávám záchvěvy jisté melancholie v
Harpaganově kresbě, jeho posedlost neustále počítanými zlaťáky je jistě
groteskní, ale chybí ji rysy mrazivé ubohosti, k níž dospěl například rtuťovitý
František Filipovský s pamětihodné inscenaci natočené v televizi před
čtvrtstoletím (v ní Preiss rovněž účinkoval). Nyní však u věčně rozběhaného
Preissova hrdiny převažuje jakási chvástavost, aniž by byla podrobněji rozvedena;
jeho uchopení shledávám příliš mělkým, jako kdyby chtěl stále změkčovat
vznesný přednes, k němž text zavazuje. Upozorňuji zejména na promarněný klíčový
monolog, v němž hluboce nešťastný Harpagon hořekuje nad ztrátou svého jmění.
Za ještě matnější považuji vedlejší figury, ať již je o protřelou dohazovačku Jiřiny Bohdalové (jejíž náhlý obrat, kdy se rozhodne pomáhat ukřivděným milencům, postrádá náležitého zdůvodnění) nebo obě dívčí role (Andrea Elsnerová, Michaela Maurerová), kterým chybí potřebná výrazová sytost, herečky jen deklamují své texty. Filipa Blažka zrazuje pózovitá velkohubost, marně hledající rovnováhu mezi vnucenou přetvářkou a horoucím milostným citem. Nejhůře ovšem dopadá Jan Dolanský se zhrublým chechotem a křečovitou frackovitostí, kterou si asi přenesl z Perníkově věže (a režisér ji přijal).
Zelenka přiznává, že původně tříhodinovou předlohu musel zkrátit na polovinu: "... v případě, že má ze hry či románu vzniknout svébytné filmové či televizní dílo, musí se původní text rozebrat na součástky a sestavit ho znovu tak, aby splňoval nároky na filmový či televizní scénář. A scénář má přece naprosto odlišnou stavební strukturu než divadelní hra." A hned vzniká nástraha: pokud by důvěřivý maturant (či kdokoli jiný) připisoval výslednou podobu této inscenace Molierovi, byl by plným právem vypískán. Takže pokorně otevřte původní text...
JAN JAROŠ