Je neděle a já jsem v Berchtesgadenu, správním středisku stejnojmenné alpské oblasti. Přírodní rezervací to tu nemusel nikdo ani oficiálně nazývat, stačí se podívat kolem sebe. Všude mohutné hory. Slunce se pomalu schovává za jeden ze štítů, zavírá i jediná cukrárna a já jsem uprostřed města zcela osiřel. Vývěsky na restauracích hlásají, že v neděli a v pondělí je zavřeno. Podobně bude zítra zavřeno i u řezníka a všechny obchody bez rozdílu dodržují polední přestávku. Vzpomínáte ještě?

"Taková je naše bavorská mentalita, lidé jsou tak zvyklí žít už odedávna a nemají důvod to měnit," vysvětluje mi Wolfgang Purtscheller, s nímž jsem se potkal v hotelové restauraci. Ta je totiž jediným místem, kde je v neděli večer otevřeno. Vlastně ještě jedny dveře jsou poutníkům otevřené - ty kostelní. Zvony zvou na večerní mši a lidé se scházejí. U dveří pohodí pár drobných do misky a prohodí pár slov s místním žebrákem stojícím u ní.

Kromě tradičních řemesel, z nichž nejvyhlášenější je řezbářství, jehož ukázky najdete i tady v zámeckém kostele, je ale Berchtesgaden ve všední dny také turistickým střediskem. Tedy hlavně v létě, kdy se vyráží na hřebenové túry. Ke cti každého turisty patří zdolat zdejší dominantní štít Watzmann. Tak jako stovky a tisíce lidí před nimi kráčejí ve šlépějích legendárního muže zdejšího kraje - Johanna Ilsankera, přezdívaného "Lisovač". Byl to vůbec první horský vůdce v Německu, začínal v roce 1825 jako devítiletý kluk, nejprve jen v létě a v zimě pocestným čepoval pivo. Později převáděl přes Watzmann celoročně, až do svých 77 let. Tuto túru podnikl za svůj život více než tisíckrát a v roce 1872 byl jeho zákazníkem i německý korunní princ Friedrich Wilhelm, který ho obdaroval zlatými hodinkami.

Berchtesgaden se stal součástí Bavorska teprve v roce 1810 a tuto událost tu připomíná několik kašen, které jsou napájeny teplými minerálními prameny a fungují i uprostřed třeskutých mrazů. Berchtesgaden je městečko velké asi jako české Vrchlabí, pokud by Krkonoše vyrostly o pár set metrů a domy přibraly několik pater. Dobu rozkvětu ale Berchtesgaden právě neprožívá. Po válce to bylo jiné, rekreovali se tu američtí vojáci sloužící v Německu. Teď se tady bojí teroristů. "Musím říci, že z 95 % jsou našimi klienty Němci. Měli jme tu ale i hosty z východních zemí, ne moc, ale stále jezdí Rusové, byli tu i Češi," říká mi majitel hotelu Čtyři roční období Peter Miller. O turismu ví své, jeho rodina provozuje tento hotel už od roku 1860. I když se snaží jít s dobou, i když přistavěl další křídlo, kde pokoje už mají koupelnu a toaletu, konkurovat rakouským rekreačním zařízením tento, ani žádný jiný hotel ve městě nemůže.

Na druhou stranu to má i své výhody. Pokud hledáte krásnou přírodu a vyhýbáte se masovému turistickému průmyslu, doporučuji vřele Berchtesgaden, malý výběžek Německa, hned vedle rakouského Salzburku.