O Homérovi
toho víme málo, vlastně jen to, že se mu připisuje autorství dvou klíčových děl
evropské literatury - Iliady a Odysseje. Podle mnoha odborníků je slepý básník
Homér pouhým mýtem a oba eposy vznikly jako kolektivní dílo skupiny dávných
pěvců. Ať už složil více než 15 000 veršů o trójské válce kdokoli, odvedl
dobrou práci. A zdaleka tu nejde jen o literární kvalitu příběhu, v němž princ
Paris zavdá únosem krásné manželky spartského krále Meneláa příčinu k trestné
výpravě stotisícové armády Achajů proti Tróji.
Popis desetiletého obléhání
města je natolik spolehlivý, že v roce 1870 mohl německý amatérský archeolog
Heinrich Schliemann s Iliadou v ruce dojít až k tureckému vršku nazývanému Hissarlik
čili "město rozvalin" a říci: Tady budeme kopat a najdeme zdi, jež byly
svědky Homérových příběhů, tvrdí v Meteoru doc. ing. Jaroslav Petr.
Na první pohled to vypadalo, že
Schliemann četl Iliadu velmi nepozorně, nebo se zmýlil Homér. Starořecký epos
líčí Tróju jako město na mořském břehu a z Hissarliku je to k Egejskému moři na
západě několik kilometrů a zhruba stejnou vzdálenost musí urazit cestovatel, když
se vydá z místa bývalé Tróje na sever k Dardanelám. Mezinárodní tým geologů,
který zkoumá okolí bývalé Tróje od roku 1977, ale zjistil, že Homér měl pravdu. V
době trójské války, tedy někdy kolem roku 1250 př. n. l., zasahoval od Dardanel
hluboko do vnitrozemí záliv, jehož vody šplouchaly bezmála až pod hradbami slavného
města. Teprve v pozdějších dobách zaneslo zátoku bahno a písek naplavené řekami.
Ve Schliemannově době už nebylo po zálivu ani památky a na jeho místě se
rozprostírala bažinatá pláň. Je zajímavé, že římský zeměpisec Strabón, který
navštívil místo dávné Tróje před dvěma tisíciletími, se nenechal zmást.
Nedávno dokončené geologické výzkumy týmu vedeného irským geologem Johnem Lucem
dokazují, že Strabón viděl trójskou zátoku z poloviny zanesenou říčními
usazeninami, ale správně usoudil, že v době obléhání Tróje sahala zátoka
hlouběji do středozemí.
(bi)