Demokracie, dlouhá doba bez válek a ekonomická prosperita nás uvrhla do ráje i pekla blahobytu. Ač si to mnozí neuvědomujeme a toužíme mít všeho stále víc, dostatek a nadbytek ovlivňuje kvalitu našeho života víc, než bychom si chtěli připustit. Mnozí z nás se stávají zotročenými správci svého majetku a nabytou svobodu dobrovolně mění v novou nesvobodu. Blahobyt ale také určuje hodnoty, které vyznáváme, nahlodává nám zdraví a ohrožuje vztahy, které žijeme.

Za blahobyt nepovažuju, že každý sníme ročně jedno velké prase, vypijeme cisternu piva, máme či toužíme mít bazén, velké auto, vytápíme obrovský dům, živíme své nesamostatné děti do čtyřicítky, dlouhé hodiny denně prosedíme u televize či trávíme dovolenou v Thajsku. Blahobytně bych se ale cítil, kdyby v každém malém městě byl plavecký bazén, všude perfektní silnice, zpevněné krajnice, osekané pangejty, udržované polní cesty, voňavě čisté veřejné i domácí záchody, komfortní, útulné a spolehlivé vlaky křížem krážem křižující naši zem. Blahobyt je plná, nezadlužená, dobře spravovaná státní kasa a nikoliv jen má naditá prkenice. Blahobyt je pro mě také potkávat upravené, ve společnosti plnohodnotně žijící osmdesátileté stařečky a stařenky i jejich komfortní příbytky v domovech důchodců. Blahobytně si žije ten, kdo si umí najít čas na soustředěnou četbu a vnímání umění, jakož i na povídání s dětmi. Pocit blaha mi navodí rozhovor s přemýšlivým a moudrým člověkem i vstřícně milé tváře lidí, kteří se s úsměvem pozdraví, když se potkají na polní cestě. Jsou to ale i vesnické bály, náboženská procesí, ochotnická divadla, venkovské dechovky, cvičení v Sokole, čas na kamarády i svátečně oblečení lidé v divadlech, na bohoslužbách i při nedělních obědech. Blažený bych se cítil, kdyby vůkol panovala vzájemná odpovědnost a spolehlivost. K blahobytu u mě patří i důstojný, neuspěchaný pohřební obřad doprovázený upřímným slovem a nejen rozloučení v kruhu rodinném (na přání zesnulého).

Honba po hmotném blahobytu nás připravuje o čas, dělá z nás štvance a sebestředné cyniky. Ochromuje schopnost nás mužů zaujímat statečně odpovědné postoje i ochotu žen mít děti a věnovat se jim. Odsuzuje tak lidi k větší opuštěnosti a připravuje je o dar milovat a být milován. A k čemu nám bez lásky blahobyt, ptám se?

Blahobyt je tedy nejen blaho v hubě, ale i v duši. Toho prvního máme přehršle, toho druhého, vlastní vinou, často poskrovnu.