Středa 7. 5. 2003 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00 hodin

Po Mahlerově úmrtí se na něho sice nezapomnělo, nicméně hrál se spíše výjimečně a to ještě v úzkém výběru. U nás, kde se Mahler narodil (v r. 1860 v Kalištích u Humpolce), se například v 50. letech 20. století pravidelně hrály jen 1. a 4. symfonie. Krátce nato však vznikly první úplné nahrávky všech jeho symfonií (v Evropě s Rafaelem Kubelíkem, v Americe s Leonardem Bernsteinem), u nás se mu systematicky věnoval Václav Neumann. Vědělo se o rozervané, až neuroticky proměnlivé hudební řeči, o úchvatných pasážích lyrických. Adagietto - 4. věta z 5. symfonie bylo pro mnohé svou citovostí a melodickou šíří hotovým zjevením. V roce 1970 se stalo dokonce hudebním podkladem k Viscontiho filmu Smrt v Benátkách. Hrálo se zcela samostatně a málokdo věděl, že se jedná vlastně o jakési intermezzo uvnitř hudebního kolosu velké symfonie. Velice zajímavý nápad realizoval v roce 1962 tehdy osmadvacetiletý Jan Klusák. Zvolil si toto téma Mahlerova Adagietta pro své variace. Nejsou to variace takové, jaké známe ze starší tvorby. Spíše se jedná o nesmírně zajímavé a zcela originální využití individuálních prvků tohoto tématu v partituře, jež vznikala ve znamení tehdy velmi aktuální tzv. Nové hudby. I po letech zní toto dílo velmi zajímavě - v Koncertu Ilji Hurníka nás čeká jeho nahrávka s Karlem Ančerlem. A sám Jan Klusák se ujme slova, tentokráte mnohem déle než jak jsme zvyklí. Některé z velkých Mahlerových děl samozřejmě musí zaznít. Volba padla na jeho 4. symfonii se závěrečným sopránovým sólem. Nahrávka je součástí zmíněného Kubelíkova kompletu.