Veterán. To slůvko mi nezní zrovna pěkně. Jako kdyby z něj vanulo něco, co už je daleko. Ale je tu přinejmenším jedna možnost: můžeme také říci vysloužilec. To už navozuje poněkud jiné představy. Alespoň u mě. Vysloužilec jako by měl za sebou službu. Službu něčemu.

V těchto dnech se frekvence zmíněných označení pro někdejší účastníky války pravidelně zvyšuje. Tím spíš tady v Rusku, tady se to válečnými veterány jaksi hemží. Jsou tu totiž nejen vysloužilci z druhé světové, ale také veteráni z Afghánistánu a nebo ti, co prošli boji v Čečensku. Nedá se říci, že by měly tyto tři veteránské skupiny mnoho společného. Staříci, kteří stále ještě v květnových dnech přímo v centru Moskvy pátrají po kamarádech, které poztráceli cestou do Berlína, už toho moc od života nečekají a popravdě řečeno ani od společnosti nedostávají. I když jsou na tom z válečných veteránů v Rusku nejhůř, mohou se i letos těšit, že dostanou pár desítek rublů přidáno. K tomu si určitě nějaký ten politický uvědomělec vzpomene, že by stát mohl bojovníky proti fašistům obdarovat krabičkami cigaret, nějakou tou lahví vodky a navrch přihodit třeba konzervu. Zdá se vám to kruté? Je, ale jde jen o odraz toho, co je dodnes v Rusku zvykem, co se ve vztahu k veteránům odehrává se železnou pravidelností.

Veteráni z Afghánistánu nebo Čečenska, to je často jiná sorta. Ti jako by v mnoha případech nostalgicky vzpomínali na časy, kdy mohli vše a měli moc - podpořenou pancíři, kulomety, raketami nebo samopaly. A tak se právě z nich zhusta rekrutují příslušníci všelijakých ochranných služeb, bezpečnostních agentur a osobních strážců "nových Rusů", v horším případě nájemní vrazi, zloději a ostří hoši, ochotní udělat za peníze cokoli. Zkušenosti a velmi často i zbraně k tomu mají, na nebezpečí si zvykli - tak jakýpak problém... Když jsem s některými mluvil například před začátkem protiteroristické operace v Afghánistánu, netajili se, tím, že by se klidně nechali najmout znovu, kdyby je někdo chtěl. A ve chvíli, kdy se začalo harašit zbraněmi kolem Iráku, jim zase začala proudit krev v žilách rychleji a mnozí "atakovali" i iráckou ambasádu v Moskvě s nadějí, že by, byť ve jménu Saddáma Husajna, mohli zase tisknout v ruce zbraň.

Ano, jsou i tací, kteří měli smůlu a jsou mezi veterány - invalidy. Bez rukou, bez nohou či jinak poznamenaní. Jejich osud je hodně podobný těm, o kterých jsem psal na začátku. Ti už na mnoho nečekají, protože vědí, že když se nepostarají sami, nic pěkného už před nimi není.

Tak vidíte, ono se řekne veteráni nebo vysloužilci. Možná, že v tom přece jen je nejeden rozdíl.