Jednou ze zemí, která v posledních letech zažila hrůzovládu diktátorského režimu, je Kambodža. Dnes už je Polpotův režim historií a do země se pomalu vracejí turisté. Kambodža jim má totiž co nabídnout. V džungli se po dlouhá staletí skrýval jeden z architektonických zázraků - unikátní chrámový komplex khmérské civilizace Angkor.

Z mlhy vznášející se nad hladinou oceánu vystupuje posvátná hora Meru představující v hinduistické mytologii střed vesmíru. V Angkoru, jednom z největších náboženských středisek na světě, představují mýtické vrcholky stupňovité chrámy, mořskou hladinu nahrazuje uměle vybudovaný kanál, který obklopuje ze čtyř stran celý komplex. První stavby zde byly postaveny už v 8. století. Ukázkou této preangkorské éry je Ak Yum, turisté sem ale jezdí hlavně kvůli Angkor Watu, chrámu srovnávaného s egyptskými pyramidami.

Nacházíme se u vstupu do Angkor Watu. Kolem nás ještě nejsou žádní lidé, kteří se naštěstí drželi příruček doporučujících, aby ráno a dopoledne navštívili ostatní památky v okolí a na Angkor Wat přijeli až odpoledne. Angkor vás ohromí už jen velikostí stavby, která zaujímá rozlohu 1500 na 1300 metrů a hradbami ohraničujícími prostor, v němž ve své době žilo 20 tisíc poddaných společně se svým panovníkem.

Do Angkor Watu se vstupuje trojitou západní branou, od níž je to ještě rovných 350 metrů po cestě z pískovcových kvádrů. Tudy se v minulosti všechny delegace i vyslanci jiných říší blížili ke králi. Jeho trůn stával až na úpatí hlavního chrámu. Jako první do něj usedl Suryavarman II., který nechal Angkor Watu ve 12. století postavit. Bohem, jemuž ho zasvětil, byl Višnu, na stěnách chodeb pak byly vytvořeny reliéfy z hinduistické mytologie i historie. Na čelní, 60 metrů dlouhé stěně jsou scény z Ramajány. Postavy jsou malované barvou, jejíž původ se vědcům dodnes nepodařilo určit. Jedna z bočních chodeb je zdobena výjevem nazvaným "Nebe a Peklo". Nebes je tu 37 a pekel 32. Nechybí ani Stvoření světa, tedy vznik pevniny oddělením tekutého od pevného, na rozdíl od Bible, kde se dělí světlo od tmy.

Mezi všemi těmito reliéfy ale vyčnívají, jak jinak, ženské postavy. Konkrétně nebeská tanečnice Apsary. Byl jsem také zvědavý, jak se dostanu do nejvyššího, třetího patra Angkor Watu. Vzhůru vedou tak strmé schody, že podobný sklon má málokterá sjezdovka na světě. Za tu námahu jsme ale byli odměněni. Naskytl se nám pohled na celý komplex a okolní chrámy. Nedaleko se tyčily zbytky královského města Angkor Thom, poslední metropole Angkorské říše. Pohled, který byl po staletí určen jen panovníkovi a nejvyšším hodnostářům. Obyčejní lidé se dostali jen na první nádvoří.

Angkor Wat ale byl jejich dílem. Jejich ruce vytesaly tento stavební zázrak v džungli. A když říkám vytesaly, myslím to doslovně. Tehdejší stavitelé byli prý velmi opatrní. Nejenže neznali překlenovací oblouk, ale ani zákonitosti statiky. Proto byly na sebe kladeny velké kamenné kvádry a teprve z nich se pak prorážely a tvarovaly chodby. Chrám je tak vlastně největší sochou na světě.