Jméno někdejšího populárního představitele postavy Kašpárka, divadelního podnikatele a komika Vojty Mertena zná dnes kromě sběratelů starých gramodesek snad již jen několik málo pamětníků. Větší část jeho poněkud neohebným hlasem přednášených polopatických výstupů, dvojsmyslných kupletů a obhroublých komických scének zachycených na desítkách gramodesek mnoha různých značek se postupem času milosrdně - a dlužno říci, že i zaslouženě - propadla do zapomnění. Přesto tato rozporná osobnost neodmyslitelně patří do galerie představitelů české populární kultury minulého století.

Vojta Merten (vlastním jménem Vojtěch Bartůšek) se narodil 28. 8. 1895 na pražském Žižkově v rodině typografa. I když se vyučil řemeslu svého otce, nijak se mu nevěnoval. Láska k herectví a touha po slávě na divadelních prknech ho v jeho dvaceti letech přivedla do putovních Janovského divadelní společnosti a Blažkovy společnosti, s nimiž se několik let účastnil zájezdů po českých městech. Postupně pak účinkoval na řadě dalších scén: hrál ve Východočeském divadle v Pardubicích, působil jako operetní ředitel Stálého divadla na Kladně, krátce byl angažován v souboru olomouckého Národního divadla a v polovině dvacátých let zakotvil v Praze, kde hrál zpočátku ve smíchovské Aréně, do roku 1928 v divadle Komedia, v letech 1927-1934 v divadélku Rokoko a krátce též v Novém divadle. Na vrcholu svých profesních úspěchů stanul Merten v polovině třicátých let, kdy se na divadelní sezónu 1935-36 stal ředitelem vinohradské Malé operety. Kromě dvou děl V. A. Viplera zde ale uvedl už jen operetu "Píseň lásky" v režii Fandy Mrázka na hudbu Eduarda Ingriše.

Zvláštní kapitolu tvoří Mertenovy výstupy pro děti v úloze Kašpárka - samostatná představení pořádal s touto postavou již od roku 1925. V sezóně 1929-30 dokonce s velkým úspěchem vystupoval na odpoledních představeních pro děti v pražském Osvobozeném divadle. Dobová kritika se často pozastavovala nad vulgárnostmi a přízemními efekty, jimiž se Merten dětskému publiku podbízel - dnes by pochopitelně "poetika" těchto scének i jejich primitivní a toporné provedení už žádné dítě neoslovily. Scénky s Kašpárkem v podání Vojty Mertena nacházíme již od roku 1928 na mnoha gramodeskách několika různých značek (Vox, Kristall, Esta, Ultraphon, Odeon, Orchestrola, Homokord).

O skutečnosti, že ve své době byl Merten u lidového publika a dětí populární téměř jako další tehdejší "miláček lidu" Karel Hašler, svědčí i jeden inzerát z dobového tisku propagující (nepochybně po vzoru Hašlerek) následujícími slovy bonbony Mertenky: "VOJTA MERTEN tomu rozumí! Inu, kdo jiný než on. Za kulisami je plno prachu, bacilů a vedro k nesnesení. Šup... jedna Mertenka do pusy... šup druhá a je po starosti. 3 Mertenky denně a chráníte svoje zdraví, tak Vojta Merten praví. MERTENKY, zdravotní vitaminové bonbony obdržíte ve všech cukrářských závodech. Sáček Kč 2,-. Rolička Kč 1,-."

K Mertenově problematické proslulosti přispěly také četné gramodesky, které ho zvěčnily jako interpreta a často i autora komických scén a výstupů značně vulgárního a dvojsmyslného obsahu. Jako snad jediný náš komik z meziválečného období vědomě navazoval na v té době již téměř neprovozovaný pokleslý humor komiků z doby c. a k. Rakouska, jejichž scénky někdy přebíral doslovně nebo jen s nepatrnými úpravami. První takové výstupy natočil koncem dvacátých let na gramodesky značky Odeon - šlo o obhroublé scénky a kuplety s názvy jako Saxofon pana Šustílka, Kanárek a kočička, Opice a vopice či Masérský salon. Jeho další nahrávky pak oplývaly humorem, kterým mohl rozesmát snad jen sám sebe - jak to konečně posluchačům sugeroval například v kupletu s příznačným názvem Píseň blbá čili bohnická, v němž jeho autor Ruda Jurist použil efektu jakési velice vzdálené ozvěny dadaistických kontrastů: "...lepší je karfiól s koprovou vomáčkou - můj bóže, mně je nanic, co tomu řekne švagr. Che che che, to je hrozná legrace! Já se usměju, já nevim, jestli to dozpívám, vono to má čtyryašedesát veršů. Z večera za svítání vyšťouch si vdolkem voko - papouščí nemoc je zlá, pan farář není doma."

Vrchol nevkusu ovšem představují Mertenovy nahrávky na dvou gramodeskách z produkce firmy Esta, které vyšly v roce 1933 na anonymní etiketě Jen pro dospělé (vysílání rozhlasem a v veřejných místnostech zakázáno). Na snímcích Muž s nemravným jménem, Kanonýr Bejček u soudu, Z deníku svedeného dědečka a Z deníku vilné babičky nadělil Merten posluchačům četné erotické zabarvené dvojsmyslné narážky. Pozadu v podobných pikantnostech ovšem nezůstala ani firma Ultraphon, která ve stejné době na své laciné lidové etikety Artona a Selekton umístila řadu scének podobně pochybného obsahu, na nichž Mertenovi sekundovali Jára Kohout a Valja Petrová.

Jakous takous úroveň má jen velice málo Mertenových gramofonových snímků. Společně s Járou Kohoutem a Ferencem Futuristou například natočil v roce 1936 pro firmu Esta mimo jiné velice zdařilý výstup s názvem Sebevrazi, který obsahově čerpal ze hry Voskovce a Wericha Fata morgána. Ocitujme z něj alespoň část - adepti sebevraždy se domlouvají na způsobu, jakým ji spáchají: "No, vy jste takovej prcek tlustej, tak vás by třeba mohla ranit mrtvice. - No jó, ale to bych se musel napřed rozčílit. - My vám třeba řekneme, že se bude v Praze muset mluvit jenom česky. - To by to se mnou určitě seklo! - Tak ty už by si tedy určitě príma smrt měl. A co já- - Vy ste takovej jemnej idealista, tak vy byste se moh utlouct za ňákou ídeu. - To je dobrý, já to hned zkusím. Pánové, třískejte mně, kamenujte mně, já mám svojí ídeu a tý se nevzdám! - Tady máte dvacet korun a musíte změnit přesvědčení. - Tak děkuju vám, pánové! - Jé, von ty prachy bere! To nejde! Musíte se tlouct za ídeu!" V poněkud morbidním závěru této scénky říká Futurista Kohoutovi: "Vy to budete mít špatný - vám budou naříkat na hrobě slepice: to byl ale blbej kohout!" Ten mu poklonu vrací slovy: "A váš hrob nebudou moct ani zasypat, protože furt vám z něj budou čumět ty vaše zuby!" Merten oba napomene: "Kluci, nehádejte se - hlavní věc je, že už jsme mrtví, a že si nebudeme dělat z lidu kašpárky a jen se budeme válet v rakvi..."

Další dvě gramodesky značky Esta z podzimu roku 1938 pak zachytily vážnější, vlasteneckou polohu Mertenovy komiky: najdeme na nich satirické výstupy Věštba a Okružní jízda Prahou, jimiž tento kontroverzní umělec velice odvážně komentoval obsazení československého pohraničí německou brannou mocí. Jednu z těchto gramodesek dokonce musela firma Esta stáhnout z trhu - v novém vydání pak scénku Věštba nahradil Mertenův sice politicky neškodný, zato příznačně opět dvojsmyslný výstup s názvem Pohádky jen pro dospělé.

Vojta Merten se objevil i na stříbrném plátně: v roce 1935 zpíval s několika dalšími tehdy populárními herci a komiky v krátkém reklamním filmu propagujícím různé spotřební zboží, na přelomu třicátých a čtyřicátých let pak vystoupil v epizodních úlohách v asi deseti celovečerních hraných filmech (např. Adam a Eva, Kristián či Přednosta stanice). Zemřel ve věku necelých padesáti let v červnu roku 1945.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazová dokumentace archiv autora

Příště: Český repertoár na gramodeskách značky Columbia