Do roku 1934 vedl československé zastoupení firmy Columbia velkoobchodník Josef Vrba, který vydával několikrát ročně katalogy, v nichž nabízel též "prvotřídní gramofonové stroje jednopérové i dvoupérové, prvotřídní gramofonové zvukovky za úžasně snížené ceny, slídy do zvukovek, gumičky, šroubky a jiné součástky ve velkém i malém, jakož i jehly nejlepších značek." Jeho poslední katalog (s pořadovým číslem 100) sice vyšel ještě v roce 1934, ale obsahoval prakticky jen starší snímky z doby před rokem 1932. Nahrávky "skvělých tanečních snímků nahrané světoznámými jazz orchestry" P. Whitemana, T. Lewise, Bena Selvina či Jacka Payneho v té době Vrba nabízel za pouhých 12 Kč za kus - tedy za stejnou cenu, za jakou ve stejném katalogu doporučoval svůj nový artikl, jímž byly v Podmoklech lisované snímky lidových šlágrů na nekvalitních gramodeskách s etiketou Monopol.

Český repertoár na gramodeskách značky Columbia byl počátkem třicátých let dost nevýrazný. Až na pár výjimek pro tuto značku nenahrávali žádní umělci, kteří by se těšili obzvláštní pozornosti publika. Ony výjimky tvořily nečetné nahrávky trampského sboru Samotáři, instrumentální snímky harmonikáře Franty Poupěte či imitátora Vlasty Buriana Ferryho Víška. Jediné dvě desky pro tuto značku natočil komik Jára Kohout, zbytek katalogu naplňovaly četné nahrávky dechových hudeb pánů Franka, Beneše, Ondráčka, Müllera či různých vojenských hudeb s obvyklým repertoárem pochodů a náladových skladeb. Nástup prvních českých zvukových filmů sice Columbia zachytila nahrávkami písniček z filmů Fidlovačka, Karel Havlíček Borovský, On a jeho sestra, Psohlavci či To neznáte Hadimršku, žádný zvláštní úspěch však s nimi neměla.

Gramodesky této značky o průměru 25 cm s českými snímky v té době vycházely hlavně v sériích objednacích čísel DV 500-700 a J 600-750 a prodávaly se za 20 Kč.

K osvěžení českého repertoáru došlo až v roce 1933, kdy byla zavedena nová červenooranžová etiketa Columbia a v sérii objednacích čísel Oč 1 až asi Oč 160 začaly na těchto deskách vycházet - již zcela v režii nového ředitele československého zastoupení mateřské firmy GC Vladimíra Chmela - reedice nejúspěšnějších starších českých snímků, hlavně ale nové nahrávky českých tanečních a dechových orchestrů se současným repertoárem. Na etiketě stejné barvy a v řadě objednacích čísel s prefixem OD současně vycházely snímky zahraničních orchestrů z německým, francouzským či anglickým zpěvem.

Do konce roku 1933 dosáhl počet nově vydaných nahrávek na této oranžové etiketě (prodávala se za pouhých 15 Kč) více než dvou stovek. Vůbec první české snímky v této řadě patřily souboru označenému jako Taneční orchestr "Smiling boys" (YMCA) - Praha, který řídil kapelník s anglicky znějícím jménem L. V. Smiling - pod tímto pseudonymem se skrýval skladatel, varhaník, klavírista a aranžér dr. Ladislav Vachulka. Zpěv obstarávalo pěvecké kvarteto "FAT" zpívající čtyři, které založil skladatel a kapelník F. A. Tichý (natáčelo gramodesky též na sesterskou etiketu HMV) a dívčí Bajo-trio (nazpívalo např. tituly Bajo-Waltz a Vždy s úsměvem).

Prvních osmnáct snímků natočil Smilingův orchestr v roce 1932 v Praze v podzemním sále Domu odborů v ulici Na Perštýně (původně vyšly ještě v řadě DV na tmavomodré etiketě). O něco později zde vznikly ještě další snímky tohoto orchestru i obou zmíněných pěveckých souborů za klavírního doprovodu L. V. Smilinga - například tango-parodie Balada o Sahaře, venkovská idylka Před chalupou na dvoře, song-fox Ping-pong, tango a píseň Marcela či foxtrot My hrajeme rummy.

V reedicích vyšly na oranžové etiketě Columbia také úspěšné nahrávky trampského souboru Samotáři, akordeonisty Franty Poupěte, komické scény Ferryho Víška a valčíky a polky mj. anonymní "Columbia dechové hudby" (Praha) a "Arena bandu" kapelníka Jaroslava Jankovce se zpěvem Ludvíka Schmidta, Nory Stallicha či Karla Hrušky. Ten nazpíval několik snímků také za doprovodu jazzového orchestru jistého Franka Foxe, což byl nejspíš opět některý z výše zmíněných domácích orchestrů, neboť i tyto snímky byly natočené v Praze.

Z dalších domácích orchestrů, které natáčely v letech 1932-33 pro etiketu Columbia, jmenujme Jazz orchestr "Skaltron" kapelníka J. Skalického se zpěvem J. Lázničky (pod pseudonymem J. Pražák), Salonní orchestr kpt. Maiwalda ("z velkokavárny Lloyd") a orchestr kapelníka F. A. Tichého. Pestrost českého repertoáru doplňovalo ještě harmonikové duo Král harmonikářů Ant. Brych a Betty Nejtková za doprovodu houslí J. Vojtíška.

Ze zahraničních orchestrů byly českému publiku nabídnuty nahrávky The BBC Dance Orchestra, Frankovy dechové hudby New York a berlínského Columbia mistrovského orchestru kapelníka Eddieho Saxona (ve skutečnosti Otto Dobrindta).

K prvním asi dvěma stovkám snímků, které byly na oranžové etiketě Columbia vydány do konce roku 1933, přibylo v následujícím roce pouhých deset snímků Nového orchestru F. A. Tichého, dvě nahrávky písniček E. Ingriše v podání souboru Holešovická pětka, dva snímky Kvarteta bratří Hájků provázených na klavír J. Gollwellem a jedna písnička J. Voldána v přednesu dámského pěveckého souboru The Singing Babies. Skomírající náplň české řady desek značky Columbia doplnilo v tomto roce ještě necelých deset snímků zahraničního původu.

Poslední české snímky byly na gramodesky této značky umístěny v roce 1935 - v únoru vyšlo osm nahrávek orchestru dr. Harryho Ostena se zpěvem J. Kalvacha a Karla Hrušky (například Zednická polka z filmu "Cácorka") a v dubnu vydavatel anoncoval asi tucet snímků orchestru kapelníka Antonína Balšánka (Populární orchestr z pražského rozhlasu, poprvé na našich deskách "Columbia". Zaujme Vás každá skladba nahraná oblíbeným ensemblem svou pestrostí, kombinací a se zpěvem našeho "PRAHA-DUO").

Vůbec poslední podchycený český snímek na gramodeskách značky Columbia s oranžovou etiketou má objednací číslo OČ 147 - Karel Hruška na této desce zpívá kuplet J. Beneše a J. Červeného na slova dvojice Špilar-Mírovský Večerní modlitbička chudého úředníčka. V této objednací řadě vyšlo několik málo nahrávek ještě v letech 1936 a 1937 (až do obj. č. OČ 154), ve všech případech ale šlo o nahrávky zahraničních interpretů.

V řadě zahraničních nahrávek vydala Columbia v sérii OD ve stejné době téměř pět stovek titulů, poslední ještě v roce 1939. Mezi nejpopulárnější patřily snímky francouzské šansoniérky Lucienne Boyer a interpreta ruských a ukrajinských písní Petra Leščenka.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazová dokumentace archiv autora

Příště: Zvukové rekordy z Guinnessovy knihy

Upozornění: Po úspěšném Albu Josefa Stelibského právě vycházejí v Edici Fonogram dva nové tituly: R. A. Dvorský: Vzpomínky a Kamil Běhounek: Má láska je jazz. Oba kompaktní disky budou představeny na malé oslavě v úterý 20. května v 16 hodin ve velkém kinosále pražského Národního technického muzea na Letné.