Ve Švédsku získal tento snímek velkou diváckou přízeň, zájem vyvolal i u českého publika. Nyní jej konečně můžeme spatřit i na televizní obrazovce. Má se čím pochlubit: vybízí k ohleduplnosti a toleranci, kterou je nutné pěstovat od útlého věku. Vcelku zábavným podáním, spíše sentimentálním než vtipným, se dotýká zmatků kolem sexuálního probouzení dnešní mládeže. Přináší pohled vcelku věrohodný (zejména na pubertální rozháranost a nihilistické pocity), ale nijak nevybočuje z tradičně pojednaných děl typu třeba Smyczkových Housat. Jediným, čím se snímek liší, je lesbická orientace ústředních hrdinek.

Šestnáctiletá Agnes (Rebecca Liljebergová) si je již vědoma svého založení, i když je dosud tají. Z toho nutně pramení pocity beznaděje, odmlouvání, odmítání komunikace se vcelku laskavými a chápavými rodiči - výmluvná je scéna, kdy dívka říká, že pocit štěstí chce hned, že ji nezajímá nějaké vyčkávání. Teprve čtrnáctiletá Elin (Alexandra Dahlströmová) se ve svých citech ještě nevyzná, zkouší se zamilovat do chlapce. Agnes ji přitahuje i odpuzuje současně, váhá, než projde opravdovým "coming-outem", tedy než sebere odvahu sobě i ostatním přiznat svou orientaci.

Velkou citlivost prokázal debutující režisér, jenž si napsal i scénář, v hereckém vedení obou představitelek. Zatímco zmatek i nejistotu u děvčat, nespokojených se životem na maloměstě, sklon k unáhlenému jednání (viz spontánní nápad odjet do Stockholmu, "kde se aspoň něco děje") postihuje vcelku věrohodně, chlapečtí hrdinové inklinují k přílišné karikatuře ve smyslu zdůrazňovaných povýšeneckých postojů. Své místo má i hudba - od klasické po rock - dokreslující rozpoložení především Agnes.

Přinášený pohled je úsměvný, laskavý, vybízí k pochopení (u rodičů i spolužáků), rozhodně nedospívá k syrovosti, jaké dosáhly šokující výpovědi jako Kluci nepláčou - dospívající mládež se přece nechová jak v zářivých reklamách či v nekonečných seriálech, což se Moodysson do jisté míry snaží sugerovat.

Středa 21. 5. 2003 NOVA - 20.30 hodin

Režie Kevin Hooks. Hrají Wesley Snipes, Bruce Payne, Tom Sizemore, Alex Datcherová a další.

Problematika drog se na obrazovkách našich televizí objevuje často. Dobře míněná osvěta je rozdělena mezi dokumenty, publicistické cykly a občas i zpravodajství a snímky hrané. Televize jistě užívání drog v naší zemi nezabrání, připomínat si tento fenomén je však namístě a ti, kteří opravdu chtějí, díky televizní obrazovce alespoň vzdáleně poznají, co vše obnáší. ČT přichází s dalšími dvěma cykly věnovanými problematice drog. Tím prvním je dvacetiminutový měsíčník Redakce sportu nazvaný Sport proti drogám, druhým pak seriál Na cestě.

Sport proti drogám je pořadem určeným pro mládež ve věku mezi třinácti a osmnácti lety. Mezi odborníky zabývajícími se problematikou drog je totiž právě tato životní etapa označována za klíčové období. Zmíněný cyklus se snaží nabídnout k drogám alternativu - naznačuje, jak lze využít volný čas. Staví tak proti sobě dvě zcela odlišné životní filozofie - sport a drogu. V každém díle představí jeden nebo více sportů odpovídajících ročnímu období vysílání, a představí některé světově uznávané české sportovce. Mluvit se samozřejmě bude o vazbách mezi sportem a drogou. Režie cyklu se ujala Alena Činčerová, která nedávno režírovala pětadvacetidílný pořad České televize zaměřený také na drogovou problematiku Může to být i vaše dítě.

Třídílný dokument nazvaný Na cestě je vyprávěním šesti rozdílných lidských příběhů. Každý z protagonistů začíná jako feťák, ovšem jejich osudy se odvíjí rozdílně. Životní příběhy jednotlivých filmových hrdinů a tím pádem i dokumenty jsou, podle autorů seriálu, více o lidské existenci než o drogách. Jsou syrovou a otevřenou výpovědí, která usiluje o maximální autenticitu. Osudy hrdinů byly zaznamenávány po dobu šesti let, v dokumentu se každý odehrává v půlhodinové zkratce. V tomto koncentrátu životních momentů vystupují na povrch rozdílné charaktery postav. Každý z narkomanů je jiný, každý jinak bojuje, jinak vzdoruje a jinak podléhá. Společné zůstávají mnohdy dramatické životní zvraty. To vše postaveno vedle sebe tvoří z dokumentárního cyklu Na cestě zajímavou paletu příběhů a situací.

Pátek 23. 5. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Film zachovává nečekanou drsnost (sice ne přímo zobrazenou, ale jednoznačně plynoucí z kontextu), odpovídající však zvolené látce - počínaje úvodním roztrháním Tomášova otce smečkou vlků, štvaním psa na bezbrannou oběť a konče vyslýcháním na mučidlech. Dokonce obsahuje s hororovou poetikou hraničící sekvenci putování přepadeného, uvězněného a zraněného mládence, nápadníka dcery hradního pána, nehostinným podzemím. Dosti výjimečné jsou humorně laděné výjevy: vynalézavě je inscenována zejména sekvence postupně narůstajícího zmatku, vrcholícího před panstvem převrženým vozem léčivého bahna: na počátku bylo pírko, které se sneslo pod nos dřímajícího strážce, který kýchl. Jen motiv legendárního "krále sokolů" s královským erbem na hrudi, kterého ochočí teprve Tomáš, aby jej předal hradnímu pánu, zůstává spíše prázdnou ozdůbkou...

Kameraman Emil Sirotek se však nad míru kochá v přírodních exteriérech, až se blíží k turistickým pohlednicím. Záběry z hradních prostranství však působí poněkud kašírovaně. Scenárista Ondrej Šulaj i režisér Václav Vorlíček dodržují charakterové rozvržení postav, v případě dospělých však příliš statických a toporně vykreslených. Mám na mysli místy až brutálního hradního pána v podání Juraje Kukury, převážně se oddávajícího křečovitě řezavému smíchu; zákeřný padouch Iver v podání Jiřího Langmajera doslova ztělesňuje navenek úlisnou, ve skutečnosti bezcitnou, ale bohužel nemotivovanou bestialitu; zneuznaný sokolník Vagan v podání W. Kownackého snad nezná jiný výraz než tupou nehnutost obličeje.

Více hravosti a dovádivosti nalezneme u mladistvých: mrštný a pohotový je Braňo Holiček jako Tomáš, zručně je rozehrán i snoubenecký pár Forminy a Ostríka, jakkoli stylizovaný do určité změkčilosti. U jednotlivých zápletek však nelze příliš dumat o logické provázanosti, plynou spíše nezávazně, rozhoduje dramatická atraktivita, kterou přinášejí. Král sokolů je pohádka nezvykle dynamická, patří k nejzdařilejším ukázkám svého žánru, jaké v posledních letech česká kinematografie nabídla.

Sobota 24. 5. 2003 NOVA - 20.00 hodin

Po několika připomenutích půlstoletí televizního vysílání u nás, kterým dominoval skvělý a poučný Teleautomat (1. května), přichází Česká televize s dalším projektem. Je jím Večer na téma... Padesát let s televizí. Je poskládán z několika dokumentů, jejichž autoři se vypravili hluboko do československé televizní historie a oslovili jak ty pamětníky, kteří se objevovali na obrazovce, tak i ty, jejichž tváře zůstaly na druhé straně kamery divákům skryté.

Dokument Malé kino doma se vrací k počátkům vynálezu televize a k prvním pokusům o vysílání v Československu. Diváci si budou moci připomenout první dny vysílání, na které se většina lidí dívala do výkladních skříní, protože televizor měl doma málokdo. Televize stála 4.000 korun československých, tehdy téměř půlroční průměrný plat.

Hodinový dokument Jany Hádkové Život s televizí připomene zlatou éru televizní tvorby šedesátých let, opět očima pamětníků. V roce 1961 měla Československá televize již na milion koncesionářů a jejich počet rychle rostl. Zatímco ale ve vyspělých zemích byla tomuto nejmladšímu médiu připisována především šance zprostředkovávat a šířit informace, vědu, kulturu a morální hodnoty, v našich krajích představovala televize pod přímou kontrolou ÚV KSČ jeden z nejdůležitějších mocenských prostředků vládnoucí strany. Přesto také u nás vznikala pozoruhodná díla a pořady nejrůznějších žánrů, s televizí spolupracovala řada významných režisérů a herců.

Na smutná televizní léta normalizační budou vzpomínat tvůrci a přímí účastníci ve snímku Dvacet let bez normálu. Dokument připomene, jak se v této etapě československých dějin vyráběly v Československé televizi dokumenty a publicistika. Výpovědi spolu s ukázkami dobových snímků budou pravděpodobně ne právě příjemnou připomínkou oněch časů.

Večer na téma Půlstoletí s televizí uzavře film Kavčí hory - sny a skutečnost. Zachycuje výstavbu, megalomanské plány a realitu nově vzniklého studia na Kavčích horách. Ani tento snímek se neobešel bez pamětníků. Uvidíme a uslyšíme asi nejznámějšího hlasatele 60. let Richarda Honzoviče, "vlaštovčí" Olgu Čuříkovou, Zdeňka Velíška či Pavlínu Filipovskou.

A my diváci pak, vedle vzpomínání, můžeme i při sledování Večeru na téma Televize stále doufat ve světlejší budoucnost tohoto našeho veřejnoprávního média. V dobrou a nezaujatou radu a stejného generálního ředitele.