Asi jsem mezi svými britskými známými proslula svou nechutí k návštěvě koupelny, neboť téměř pokaždé, když si potřebuji umýt ruce, udělám tu samou chybu: roztočím kohoutek s červenou značkou, namydlím si ruce a při jejich oplachování syknu bolestí, protože z kohoutku teče pěkně horká voda. Namydlenýma rukama se snažím kohoutek zavřít, jenže ouha! - klouže to. A tak mi nezbývá nic jiného, než si utřít ruce do ručníku, zastavit vařící vodu a otevřít kohoutek na pravé straně, ze kterého většinou teče nepříjemně ledová tříšť. Pak se už snad po sté ptám svých přátel, proč si konečně nepořídí normální pákovou baterii, kde si člověk v klidu reguluje příjemnou teplotu vody. Moje zoufalství přivádí ostrovany k smíchu a vysvětlují mi, že si příště mám napustit vodu do umyvadla, potom teprve namydlit ruce a pak si je opláchnout. Možná to není hygienické, ale koho to zajímá?

Tento týden mi elektronickou poštou přišel dopis, který začíná takto: "Haló, přátelé, posílám vám sice dlouhé čtení, ale na jeho konci konečně pochopíte britské problémy s teplou a studenou vodou." Dopis byl zakončen zvolací větou: "Vítejte v Anglii!" O jeho obsah se s vámi teď ráda podělím. Možná, že až pojedete do Anglie, s úsměvem si na toto povídání vzpomenete a s pochopením budete roztáčet dva od sebe - někdy i půl metru vzdálené - kohoutky.

Když během druhé světové války v roce 1942 navštívil Winston Churchill Moskvu, byl doslova unesen zázrakem moderní technologie - jedním vodovodním kohoutkem, který umožňoval regulaci teploty vody. Instalační zařízení ve vile, kde přespával jako Stalinův host, bylo na rozdíl od staromódních britských koupelen naprosto dokonalé. Anglický státník se okamžitě rozhodl, že tento geniální vynález zavede v Británii všude, kde to jen bude možné. Bohužel se mu to nepodařilo. Šedesát let po této příhodě odmítají tvrdohlaví Britové ve jménu tradice modernizovat své koupelny a ničí tím nervy i zdraví cizincům.

Tak například paní Langerová, která se přestěhovala s rodinou z Izraele do Londýna, byla velmi udivena, když v nově zrekonstruované koupelně svého domu uviděla na umyvadle dva oddělené kohoutky. Napřed si myslela, že se je v životě nenaučí používat, nakonec to však docela zvládla. Ovšem jen do té doby, než opařila ruce svému ročnímu synovi. Teď mu je raději umývá v kuchyni, kde se nachází jediná moderní vodovodní baterie v celém domě.

Oddělené kohoutky nejsou jedinou zvláštností anglických koupelen. Tou druhou je téměř naprostá absence elektrických zásuvek. Prý z bezpečnostních důvodů. V anglické koupelně si rozhodně vlasy fénem nevysušíte. Pokud budete mít štěstí, naleznete tu maximálně speciální zásuvku pro holicí strojky. V mnoha koupelnách také chybí spínače světel na stěnách. Světla se rozsvěcují a zhasínají pomocí šňůrky visící ze stropu.

Britové však změny rádi nemají a své koupelny, které často připomínají viktoriánskou dobu, modernizovat nehodlají. Navíc si ruce rádi myjí ve studené vodě, prý to utužuje charakter. A hlavně - moderní baterie jsou až o polovinu dražší. "Máme prostě jinou kulturu," říkají obyvatelé Spojeného království a jsou na to patřičně hrdi. Oddělené vodovodní kohoutky k Británii neodmyslitelně patří a konzervativní Britové doufají, že ještě dlouho patřit budou.

A Winston Churchill? Nikdo v Británii se nediví tomu, že měl zálibu v moderních výstřelcích. Vždyť to byl napůl Američan!