Lillian nikdy nevypátrala, kam se poděla Juliina holčička, vychovávaná snad v jakési pekařské rodině v Alsasku. Ač se svými hrami (příznačné je, že nikdy nepadne ani jejich název, ani tematické zaměření) měla úspěch, cítila, že skutečná dramata se odehrávají zcela jinde. Ač nikdy nebyla buřičského založení, podstoupila nebezpečný úkol, když na Juliinu žádost do nacistického Německa pokoutně dopravila velkou sumu peněz, určenou pro záchranu odpůrců režimu.

O tom všem vypráví snímek Freda Zinnemanna Julie, napsaný se smyslem pro nenápadnou podobu všedního hrdinství, které se nijak neproklamuje, které neskrývá strach (Lillian si snad ani neuvědomuje hrozbu, jakou pro ni znamená židovský původ), které je diktováno obyčejnou lidskou solidaritou, které dokonce vyžaduje překonání psychických zábran.

Nepřetržitě jsou rozehrávány doprovodné retrospektivy, v nichž se Julie ukazuje být mimořádně cílevědomým i inteligentním člověkem (jen mimochodem pronese, že na Einsteinových teoriích není nic, čemu by nemohla rozumět), studuje lékařství na nejprestižnějších ústavech své doby, v Oxfordu i u Sigmunda Freuda. Ale vždy dává najevo smysl pro sociální křivdy, pro spravedlnost, rozhodnuta nezištně pomáhat.

Julie, vcelku pozdní režisérův snímek (1977), je sice pojednána staromilsky, některé "konspirativní" situace odrazují svou nevěrojatností - zejména Lillianino setkávání s různými lidmi, kteří ji na nepřátelském území navigují, avšak apelativnost výpovědi je nesporná, umocněna navíc strhujícími hereckými výkony Jane Fondové a Vanessy Redgraveové.

(jš)

Úterý 27. 5. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Montypythonovský režisér Terry Jones obsadil téměř všechny své kolegy, snad jedině s výjimkou Terryho Gilliama, zřejmě vázaného povinnostmi jinde, a již nežijícího Chapmana. Museli se ovšem spokojit s téměř epizodickými výstupy - jak Michael Palin (zahrál si Slunce), tak John Cleese (jenž se představil jako obhájce, doporučující svého klienta k co největšímu potrestání).

Větší prostor získává Erik Idle jako statečná a nesmlouvavá Krysa, ale vyprávění vévodí samotný Jones v úloze poživačného, ale zbabělého a navíc nepoučitelného Žabáka, jehož základním vizuálním znakem je krajně objemné břicho a honosně blyštivé ošacení. Stylizace herců do zvířat je ponejvíce symbolická, jak na divadelním jevišti jsou v náznaku zdůrazněny jen orientační vnější prvky, občas za pomoci triku (třeba v případě, kdy Žabák bleskurychle vystřelí dlouhý, úzký jazyk, aby polapil obtěžující hmyz).

Dochází k jistému paradoxu: zatímco skutečně postiženým je ustrašený, ale svou ustrašenost překonat schopný Krtek, jenž přišel o střechu nad hlavou (a on celé vyprávění i otevírá), největší důraz se soustředí na Žabáka. Oba jsou ohrožováni bezohlednými Lasičkami. Ty jsou vykresleny jako zosobnění úlisné zákeřnosti, s jakou hodlají zničit Žabáka a zmocnit se jeho zámku, k čemuž jim ovšem ješitný Žabák svými nepředloženostmi (zejména manickou zálibou v autech svých i cizích, která pravidelně končí nabourána) poskytuje bezpočet příležitostí.

Chvástavému Žabáku, který si nebezpečí připouští jen v okamžiku hmatatelného ohrožení, aby vzápětí porušil veškeré dohody, pomáhá kromě Krtka a Krysy také rozvážný Jezevec. Projdou mnoha napínavými událostmi: snaží se osvobodit Žabáka z vězení, ale ten namyšleně odmítne jejich pomoc s tím, že si poradí sám - prchá v ženském přestrojení. Brání Lasičkám, aby vyhodili do povětří Žabákův zámek, na jehož místě chtějí zřídit výrobnu masa pro psa - a prvními surovinami se mají stát právě zajatí kamarádi.

Jones vnáší rozměr muzikálu, jednotlivé protagonisté mají svůj sólový výstup. Rozpoznáme odezvu montypythonovské poetiky - stačí si vybavit svérázného obhájce, jenž při procesu se Žabákem vlastně plní funkci obžaloby, nebo drobný motiv mluvících hodin samočinně vybízejících k odpolednímu čaji. Zdařile jsou zakomponovány prvky dobrodružných komedií na způsob Indiany Jonese, jak je patrné najmě ve scénách, kdy hrdinům hrozí pád do stroje na výrobu masových konzerv pro psy. Bez okázalosti je zvýrazněna idea, že solidarita ohrožených dokáže překonat jakoukoli bezohlednost, i když někteří jedinci mohou zůstat nepoučitelní. Jones zachovává pohádkovou naivitu i moudrost zvířecích bajek, postavených na důvěrné znalosti lidských slabostí.

Středa 28. 5. 2003 ČT 1 - 21.55 hodin

Mladý manželský pár přijížděl do Krkonoš s představou, že na horách stráví příjemnou rekreaci. Netušili, že se stanou protagonisty dramatu, který skončí třemi tragickými úmrtími. Tehdy se Sněžka proměnila v ledovou horu. Cesta dolů se leskla ve slunečních paprscích a kluzký povrch odrazoval od chůze i od jízdy na běžkách. Přesto se mladý pár odhodlal k pěšímu sestupu. Chůze skončila po několika metrech. Sněžka si začala vybírat svou krvavou daň.

Čtvrtek 29. 5. 2003 ČT 2 - 21.50 hodin

Režisér Peter Yates. Hlavní role John Malkovich a Kate Nelliganová.

Režie Andy a Larry Wachowsští. Hrají Keanu Reeves, Laurence Fishburne, Carrie-Anne Moss, Hugo Weaving, Gloria Foster, Joe Pantoliano a další.

Sobota 31. 5. 2003 ČT 2 - 16.50 hodin

Neděle 1. 6. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

"Vždycky mě zajímaly problémy lidí vně společnosti," říká Monika Elšíková. "Věnovala jsem se týraným i jinak znevýhodněným dětem a napsala jsem knížku o barevném chlapci v dětském domově," pokračuje. Díky této knize ji oslovila Česká televize s tím, že by mohla natočit film. Nabídku ráda přijala. Mohla tak zase jiným způsobem ukázat, že vždycky stojí za to vzít si postižené dítě do péče. "Je dobré to alespoň zkusit," nabádá režisérka a pokračuje: "Dnes se postižené dítě umísťuje rovnou do ústavu, ani se pro něj nehledá náhradní rodinná péče. A to už ani nemluvím o tom, že matky, když se zjistí nějaké možné postižení dítěte, jsou nuceny k potratům!"

Vojta dnes chodí do normální třídy na Základní škole v Lysolajích. Potvrzuje tak slova Moniky Elšíkové, která od začátku tvrdila, že s určitými omezeními bude moci základní školu absolvovat. Na den dětí, tedy 1. června, se malý "herec" na film Archa pro Vojtu bude dívat společně se svými spolužáky na škole v přírodě. "Doufám, že mu to mezi spolužáky pomůže," dodává Monika Elšíková.

Při všech "osvětových" vlastnostech zůstává Archa pro Vojtu kinematografickým dílem. Vedle hereckých výkonů (Vojta Orel, Anička Štíchová, Zuzana Bydžovská, Bohumil Klepl, Ivana Chýlková) jistě zaujme i písničkářka Katka Šarközi a místy až dokumentárně pojatá kamera Jaromíra Kačera. Je jen škoda, že "proti" filmu běží na ČT 2 ve stejný čas podobně potřebný Večer na téma... Rodiče a děti. To dramaturgie České televize opravdu nezvládla.