Po první světové válce byl od roku 1923 ředitelem československé pobočky společnosti The Gramophone Company Ltd. Karel Hašler - není proto nijak překvapující, že mezi prvními snímky českých umělců a orchestrů natáčenými v Praze v roce 1923 pro etiketu Gramophone Concert Record (předchůdce značky HMV, která začala být používána v ČSR na všech gramodeskách až od roku 1924) v řadě objednacích čísel od AM 300 výše, jich nejvíce patřilo právě písničkám z pera tohoto agilního skladatele a kabaretiéra, tehdy snad nejznámější postavy české populární kultury. Sedm svých písniček Hašler nazpíval osobně, šest dalších pak v této sérii nazpívala Slávka Grohmannová, tehdy členka Hašlerova kabaretu. Z dalších snímků českých populárních orchestrů vznikly ve stejné době ještě četné nahrávky proslulé Hermanovy kapely, která se poprvé pokusila o zvládnutí moderních rytmů shimmy, blues, bostonů a foxtrotů, a to opět v především Hašlerových skladbách Já mám doma gramofon, Už je tu zase máj, Ta láska, Praha, srdce Evropy či Ptačí shimmy. Také první snímky smyčcového orchestru kapelníka Dolfi Daubera pro tuto značku zahrnovaly řadu Hašlerových skladeb - Synku, ach synečku, Já se ženit nebudu, Praha se chystala jít spát, Když mne má panenka. Výlučně Hašlerovy skladby vyšly i na čtyřech gramodeskách, které natočila Hudba čs. pěšího pluku čís. 28 - Praha s kapelníkem Janem Gottwaldem a Hašlerovo jméno jako autora najdeme i u písniček v podání tenoristy Rudolfa Vašaty (Když muzika začne hrát, A já sám, Synku, ach synečku), anonymního Mužského kvarteta (Na svatém Vítě, Jen Praha a ten pražský hrad) a dokonce i u humoristické scény Trumpetr z Nuslí, kterou přednesl komik Ferda Kohout. Pro změnu několika Hašlerovými skladbami přispěl do prvního českého katalogu tanečních novinek ještě anglický soubor Mayfair Dance Orchestra (Až přijde večer, Když mne má panenka, Synku, ach synečku).

Ještě doplňme, že během tohoto nahrávání natočil své tři první gramodesky také Vlasta Burian - na jedné z nich ho doprovodil na klavír R. A. Dvorský. Klavírní hru tohoto mladého interpreta a skladatele melodií v moderních rytmech zachytilo dalších dvanáct snímků s nahrávkami tang a foxtrotů, na nichž Dvorského na housle doprovázel Willy Bass - na etiketách těchto gramodesek je ovšem uveden (neexistující) instrumentální soubor s názvem Umělecké kvarteto Willy Bass.

Další série českých snímků populární hudby vznikla v roce 1927. Deseti nahrávkami vlastních písniček ze svých revuí přispěl opět Hašler a několik jeho skladeb nazpíval ještě tenorista Karel Hruška za doprovodu Gollwellova uměleckého orchestru.

Rozsáhlejší repertoár českých nahrávek populáru uvádí až katalog gramodesek značky HMV z roku 1930. Kromě další série písniček v podání šeptajícího tenoru Karla Hašlera vyšlo mnoho desítek nahrávek četných různě pojmenovaných souborů kapelníka Dol Daubera. První své snímky pro tuto značku natočil i Jára Pospíšil za doprovodu Gollwellova orchestru, a to jak sólově, tak v kvartetu se souborem New Revellers. Vůbec poprvé vyšly v roce 1929 na gramodeskách značky HMV také Spejblovy a Hurvínkovy příběhy v podání profesora Josefa Skupy.

Mezi nahrávky českého populáru můžeme zařadit i sérii v USA nahrávaných výstupů krajanské Albrechtovy družiny, především několik pokračování dobrodružství pana Vokurky a písničky, které Václav Albrecht zazpíval s Olgou Vrzalovou. Z dalších krajanských orchestrů jmenujme ještě nahrávky pořízené Clevelandskou sokolskou kapelou, Česko-americkou kapelou a Československou národní kapelou New York zařazené v katalogu do oddílu "Česko-americké snímky".

Do konce roku 1930 dosáhly gramodesky s českým repertoárem objednacího čísla AM 3177 - na této desce najdeme Pochod knížete Václava z němého velkofilmu Svatý Václav a Pochod neutrálů z revue Osvobozeného divadla Sever proti Jihu - ten nazpíval za doprovodu orchestru Dol Daubera tenorista Jan Mestek, jehož kostrbatá čeština se silným německým přízvukem propůjčila této verzi skladby Jaroslava Ježka na slova dvojice Voskovec+Werich velice komický nádech. Poprvé na značce HMV vyšly také nahrávky orchestru Aréna Jazz řízeného J. Jankovcem, s nímž zpívali Karel Hašler, Jindra Láznička a Valentin Šindler (na jednom snímku též se svým bratrem Václavem Šindlerem).

Nejrozsáhlejší český repertoár najdeme na gramodeskách značky HMV v letech 1930-1932. Již v polovině roku 1931 vyšly gramodesky s objednacími čísly kolem AM 3670 a do konce téhož roku byly vydané desky s objednacími čísly kolem AM 3800 - během jediného roku tedy stačila firma natočit a továrna v Ústí nad Labem vylisovat mnoho set nových titulů (česká populární hudba pochopitelně činila jen část celkové produkce na gramodeskách této značky).

Z nových interpretů, jejichž nahrávky přinesly gramodesky značky HMV v roce 1931, jmenujme orchestr kapelníka Emila Maiwalda se zpěvem Jana Mesteka a populárního člena Velké operety v Praze Hugo Krause, trampský sbor Osadníci, Jazz orchestr Mathé s vokály Frici Jarové a Lva Řezníčka, Salonní orchestr Karla Haupta a jazzový orchestr Emana Fialy, který na několika snímcích doprovodil zpěv Vlasty Buriana.

Počátkem roku 1932 vyšly na značce HMV první snímky orchestru F. A. Tichého se zpěvem Jana Pelky a Josefa Mužíka. V téže době se stal F. A. Tichý repertoárovým poradcem československé pobočky firmy CG a odpovídal i za její nahrávky z oblasti vážné hudby. Tichý přivedl do nahrávacího studia této firmy i klavíristu dr. L. Vachulku, aby doprovodil pěvecké kvarteto "FAT" zpívající čtyři v písničkách Kaktusy, Kdož ví, zda jednou, Naposled líbám a Hej, šup, námořníci.

V roce 1931 převzala CG anglickou pobočku firmy Columbia a začala na gramodesky s touto etiketou přesunovat své umělecky méně hodnotné snímky. Vlasta Burian, profesor Skupa, Jára Pospíšil a někteří další interpreti, kteří původně natáčeli pro etiketu HMV, přešli ke konkurenční domácí značce Ultraphon. Na etiketě HMV také po tomto roce vyšly již jen dva snímky se zpěvem Karla Hašlera, který v souvislosti s organizačními změnami v nově vzniklém koncernu EMI - a nepochybně i mnoha dalšími svými aktivitami - přestal být ředitelem československé pobočky firmy GC. (Pokračování příště)

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz