Neděle 8. 6. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA
premiéra 8. června v 8.04, repríza 12. června v 0.04

Když v pondělí 26. srpna roku 1619 jednomyslně a beze všeho sporu hlasové všech tří stavů Království českého se vyslovili a kurfiřt falcký od nich za krále zvolen byl, tedy na osvědčení k Bohu vděčnosti povinné z takového dobrodiní a přítomnosti jeho božské v tom jednání bylo poděkováno Pánu Bohu veršem z písně kancionálu bratrského a potom druhou písničkou v jazyku německém. Důvodů pro Fridrichovo zvolení bylo mnoho: Byl významným spojencem českých stavů, od začátku jejich povstání vynaložil hodně snahy na podporu jejich věci ve světě, zprostředkoval zejména první vojenskou pomoc - "vyslání lidu mansfeldského." Čeští politikové si také Fridricha považovali jako hlavy Unie protestantských knížat a stavů, což bylo sdružení, které od svého vzniku v roce 1608 tvořilo v říši významnou sílu. Viděli v něm politika, který má rozsáhlé diplomatické styky v celé Evropě.

Největší důraz však čeští stavové kladli na jeho příbuzenské svazky. Byl totiž zetěm samotného anglického krále Jakuba I. z rodu Stuartů. Přes svou ženu Alžbětu Stuartovnu spřízněn i s královským dánským rodem - Alžbětina maminka se jmenovala Anna Dánská a byla to sestra dánského krále. Jeho strýčkem byl čelný představitel nizozemské politiky princ Mořic Oranžský. Hlavně od anglického krále si čeští stavové slibovali vydatnou pomoc. Předpokládali, že nenechá svou dceru, českou královnu, na holičkách. On ale mezitím rozehrál docela jinou, vyšší hru se Španělskem, se kterým se hodlal sblížit, a nápadné paktování se s povstalci proti katolickému králi mu do scénáře nezapadalo.

A ještě jeden významný důvod přispěl k Fridrichovu zvolení. Vyznání. Velké skupině stavovských předáků, členů jednoty bratrské, vyhovovalo mnohem více kalvínství Fridricha Falckého než luteránství druhého vážného kandidáta Jana Jiřího Saského.

Jest potřeba tohoto pána sobě dobře vážiti a na pilném pozoru se míti, jak se nás v našich těžkostech doposud ujímal a jak nás penězi i lidem fedroval. Tato slova pronesl při volbě nového českého krále prezident direktoria Václav Vilém z Roupova.

Rozhodnutí, zda přijmout, či odmítnout českou královskou korunu nebylo pro Fridricha vůbec jednoduché. Sužovaly ho pochybnosti, z kterých sám Bůh snad mě vyvede ukázáním cesty pravé. Po vnitřním boji korunu přijal. Něco pravdy bylo i na názoru, který se vyskytl ve zprávách anglických diplomatů působících v Heidelberku, že totiž kdyby falcký kurfiřt českou volbu nepřijal, stal by se nejnenáviděnějším knížetem v protestantském světě.

Ve čtvrtek 31. dne měsíce října král Fridrich spolu s královnou Alžbětou k hlavnímu městu Království českého a residenci své královské Praze přiblíživ se, pozastavil se v oboře královské na Bílé hoře ležící a ve stavení na způsob hvězdy šesti nebo sedmihranné a Hvězda řečené poobědval. První setkání Fridricha Falckého s Prahou a jejími obyvateli se tedy odehrálo na Bílé hoře, na místě, které se přesně za rok a osm dní změní v krvavé bojiště, kde tento král během pouhých dvou hodin ztratí své království.