Přestože jako básník debutoval Jan M. Tomeš (nar.1913) za okupace a těsně po ní, do povědomí kulturní veřejnosti spíše vstoupil jako historik umění a výsostný a citlivý interpret především českých malířů-krajinářů. Jako autor monografií o Slavíčkovi, Chittussim, Průchovi, ale i o Tichém, Kokoškovi či Gauginovi... Ve svých uměnovědných textech však básníka nezapřel a k výtvarným dílům vždy přistupoval mnohovrstevnatým jazykem, přesným a současně bohatě metaforickým. Jako svrchovaný básník se znovu přestavil až v 90. letech, kdy mu péčí nakladatelství Torst vyšel pod názvem Staré zahrady básnický soubor starších i novějších, dosud neznámých básní. Nesmíme však v Janu Tomešovi také opomenout překladatele z francouzštiny (Renaudová, de Nerval, Malarmé), editora (Magnetická pole - franc. surrealismus) a esejistu (nakladatelství Torst chystá na letošní rok knižní výbor).

Osu rozhlasového pořadu, který ČRo vysílá v roce básníkových devadesátin, tvoří tři Tomešovy básně ze 60. let. A také v nich se nám znovu potvrzuje to, co jsme mohli přečíst z jeho výtvarných monografií. Jak je mu drahé umění českých krajinářů, jejich zápas o výsledný tvar, o vystavěný obraz, o zachycení celého prostoru: terénem i nebem. Tomeš však není jen panoramatickým pozorovatelem a krajinářem. Sestupuje do sebe, do podloubí svého života, počítá čas. Jeho krajiny jsou navíc bohatší o zkušenost s jižním světlem, hlavně s Itálií. Lodě, přístavy, moře, chrámy a obelisky jsou viditelnými obrazy tohoto zážitku a básnická skladba Jak umírají v Benátkách holubi pak jakýmsi slovním zhmotněním poutnických zkušeností z jihu. Tomeš v Benátkách vědomě kráčí ve šlépějích svých básnických předchůdců (Máchy, Sovy, Hory, Seiferta, ale také malíře Jana Zrzavého) a jako by znovu a při tom po svém potvrzoval slova Josefa Kroutvora: "Benátky jsou jako báseň v próze, jako esej plný metafor, jako rukopis unášený vodou." A mohlo by se dodat - Benátky jsou jako zjevení, ze kterého, slovy Tomešovy básně "odjíždějí čluny na San Michele, hřbitov v lagunách. / Není tak smutný se všemi svými cypřiši / jako starý a těžký Böcklinův sen."