Panující cenzura automaticky vytyčuje tabuizované záležitosti: nepřípustný je sex v jakékoli podobě, byť i jen náznakové či verbální, povolené jsou nanejvýš letmé dotyky prstů či pohledy; nepřípustná je zřejmě jakákoli zmínka o náboženských otázkách, stěží se setkáme s průhledy na tamější mocenský systém. Některé náměty jsou však postupně uvolňovány, například ženská emancipace. V silně omezené tematické sféře se ukazuje jako relativně bezpečná orientace na příběhy s dětskými hrdiny, na jedné straně vnímatelné jako únikové, na druhé straně ovšem pozoruhodné citlivostí, s jakou je postižena dětská mentalita, postavení dětí ve zpravidla chudých rodinách, ustavičně ohrožených hmotnou nouzí a často přebývajících v nevyhovujících podmínkách, ale přesto šťastných a svým způsobem i spokojených. Podobnost s někdejšími českými filmy (třeba Kachyňovými) je dosti zřetelná.

Poeticky, nikoli však prostoduše laděné výpovědi o malých dětech samozřejmě nemají nic společného s naivní nabádavostí, která ovládala třeba Honzíkovu cestu nebo Malého Bobše. Nastolují zpravidla zápletku, kdy i malé dítě musí řešit potíže zdánlivě přesahující jeho možnosti, ale nic jiného mu nezbývá, protože rodiče či obecně dospělí nemohou z nejrůznějších důvodů pomoci. Několik filmů tohoto zaměření jsme již v televizi viděli (třeba Bílý balónek), nyní přibudou další dva tituly, režírované Majidem Majidim. Prvním z nich jsou Božské děti.

I v něm se dovídáme, nakolik jsou pro iránské děti - zde se jmenují Ali a Zahra - důležité věci pro nás zdánlivě banální a běžné, nakolik si dokáží vážit zdánlivých samozřejmostí, jak pečují o své svršky a jak těžce nesou, pokud o ně přijdou. Tentokrát se jedná o ztrátu docela obyčejných bot, jediných, které dětský protagonista má. Protože otec peníze na novou obuv nemůže poskytnout a maminka je navíc nemocná, děti se rozhodnou, že svízelnou situaci samy vyřeší. Právě ve všedních zápletkách a neokázalém zpracování spatřuji obrovskou přednost vnímavého, citlivého vyprávění iránských tvůrců: dokáží si všímat zdánlivých podružností, putování dětských hrdinů vylíčí s takovou věrohodností i emotivní naléhavostí, že nezbývá než obdivovat, jak neokázale, ale přitom s nesmírnou působivostí dokáží zprostředkovat všední dny iránského venkova i města.

Středa 18. 6. 2003 NOVA - 20.30 hodin

Režie Renny Harlin. Hrají Sylvester Stallone, Burt Reynolds, Kip Pardue, Stacy Edwards, Til Schweiger, Gina Gershon, Estella Warren, Cristián de la Fuente a další.

Pátek 20. 6. 2003 ČT 1 - 21.30 hodin

Velmi dlouhá už je řada hostů, kteří se statečně vypravili, vážili dlouhou cestu, a taky dorazili na farmu Bolka Polívky v Olšanech. Odměnou jim je mnohé - krásná krajina, krásní koně a pohostinnost. Mimo jiné však nikdy nikdo neodmítne posezení u krbu v Hospůdce U klauna a hlavně - natáčení Bolkovin. Tentokrát toto všechno podstoupila tato trojice: jako první - kdysi dětská filmová hvězda a dnes výrazný český režisér Karel Smyczek, jako druhá - originální a nepřehlédnutelná filmová, televizní a divadelní herečka s osobitým humorem Bára Hrzánová, a konečně jako třetí - jedna z filmových hvězd filmu Samotáři, mimo jiné držitel Českého lva, herec a svérázný zpěvák ještě svéráznějšího seskupení na české hudební scéně - skupiny MIG 21 Jiří Macháček.

Sobota 21. 6. 2003 ČT 1 - 21.10 hodin

Steven Spielberg natočil několik filmů o mimozemšťanech a pokaždé hlásal víru v jejich mírumilovné úmysly. Zřetelné je to rovněž ve filmu Blízká setkání třetího druhu. Zatímco v možná ještě známějším E.T. sledujeme putování malého mimozemšťánka na Zemi zapomenutého, zde naopak rozliční lidé, zprvu dokonce neuvědoměle či intuitivně, spějí k témuž cílu - ke spatření vyspělé mimozemské civilizace.

Režisér vytvořil svého druhu mozaiku: rozehrává současně několik dějových pásem, aby posléze dovedl diváka k poznání, že jistá předurčenost prostě funguje. Vidíme vědce a vojáky, udivené náhlým zjevením letadel pohřešovaných od druhé světové války (a francouzský badatel, jehož hraje proslulý francouzský režisér Francois Truffaut, nevěřícně přihlížející této události, se zmůže jen na samovolné zašeptání neslušného výrazu "merde"). Současně jsou rozehrány osudy běžných civilistů, neodbytně nutkaných dojít k místu setkání, jeden si dokonce sochá model hory, která je cestopisným vodítkem.

Spielberg užil na svou dobu špičkových trikových postupů, zejména nenadálé zbarvování oblohy či tiché prolétávání létajících talířů si stále uchovává sugestivitu. Samozřejmě užil osvědčených prostředků jak zvýšit napětí: když zoufalé matce "vycucne" oslnivé světlo jejího synka, jistě to není nic povzbudivého. Avšak poselství tohoto příběhu plyne zřetelně: i když se některými činy mimozemšťanů můžeme cítit ohroženi, nemusí být ještě projevem nepřátelství...

Neděle 22. 6. 2003 ČT 1 - 21.55 hodin

Režisér Brian Gilbert (a scenárista Julian Mitchell) pojednal životní Wildův pád jako nevzrušivou, chladně předkládanou rekonstrukci. Ve filmu Oscar Wilde se dobové pokrytectví dostává na povrch jen tehdy, když čas od času šťastně ženatý hrdina (Stephen Fry postihl jeho okouzlující marnivost) utrousí některý ze svých proslulých aforismů. Ovšem Wildovo balancování na hraně mezi tolerovanou výstředností a sebezničujícím mravnostním skandálem fascinuje. Konflikt mezi svobodomyslností a šosáctvím musel Wilde prohrát - a byl si toho předem vědom, když odmítl včas odejít do zahraničí. Před soudem se nejenže nekál, ale ještě se snažil své "zvrhlé choutky" obhajovat.

Ani Stephen Fry nedokázal plně zprostředkovat, čím mohl být Wilde tak výjimečný, jak balancoval na hraně mezi podmanivostí a zatracením. V jeho pojetí se Wilde stává bisexuálem, jenž žije ve spokojeném manželství s oddanou ženou a vroucně milovanými syny (však také pro ně si vymýšlí pohádky, které pak vyjdou i knižně) ale současně jej přitahuje - lze snad soudit, že ze spíše estetických hledisek než jiných - náruč mladých mužů. Nejde mu v tomto případě o módní zábavu (z hlediska tehdejšího práva dokonce zločinnou), ale zejména do vztahu k mladému lordu Bosiemu vkládá všechen cit, zraňovaný rozchody a milencovou arogancí. Fryův Wilde se podobá spíše ušlechtilému, vyrovnanému a s rozmyslem konajícímu člověku, jenž chce poznat všechny rozkoše, jaké život nabízí - a je připraven také za to platit.

Po vizuální stránce film sice navozuje viktoriánské pozadí, ale je to kresba notně kusá, bez potřebné živosti a výraznosti, spíše vnímáme přítomnost kulis než čehokoli jiného. To platí hlavně pro sborové scény, ať již je v nich Wilde davem hýčkán (přijetí divadelních her) nebo naopak zavrhován jako zvrhlík (pokřik lidí během soudu). To, co vzniklo, lze označit za leporelo obrázků ze života slavného umělce, které prozradí leccos o upjaté morálce a pokrytectví, vedoucímu ke zničení každého, kdo se veřejně protiví.