25
vychází 9. 6. 2003

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Úterý 17. 6. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA - 0.04 hodin

Svět nicotných rozměrů

V Meteoru jsme si už připomněli, že před půl stoletím, v předjaří roku 1953, se dědičná hmota, DNA poprvé objevila světu ve zcela novém strukturálním rouše. DNA už jsme si ochočili jako zkratku za výraz "deoxyribonukleová kyselina" a navíc i širší publikum dnes dokáže s nadějí nebo s obavami spekulovat o genetickém inženýrství, konstatuje prof. Ing. dr. Miloš Dokulil.

Uvažme: má-li být něco smysluplného a ověřitelného sděleno na úrovni genů, vzájemná vzdálenost mezi oběma rameny šroubovice DNA je pouhé dvě miliardtiny metru, tedy pouhé dvě miliontiny milimetru! Přitom vlnová délka viditelného světla má rozmezí zhruba mezi 4 až 7 miliontinami milimetru, takže se k přímému pozorování buněčné struktury rozhodně nehodí. Na této nanometrové úrovni pak by měly být současně rozlišeny jednotlivé stavební kameny genetického kódu. Pokud si představíme značně omezený prostor buněčného jádra a úctyhodnou délku některých chromozomů, nutně z toho plyne, že tu musí být k dispozici nějaký úsporný mechanismus jejich skládání. Přitom v jádře jsou další důležité útvary pro život buňky, včetně struktur důležitých pro informační přenos nebo pro ochranu DNA před poškozením. Je úžasné, jak se to všechno do jádra buňky vměstná.

Vyplývá z toho dvojí: především obdiv k těm, kdož k takovým závažným výsledkům v tak složitém buněčném mikrosvětě dospěli. A nikoli v poslední řadě opatrnost při představování si procesu, jaký rozmanité živé buňky živočichů a rostlin uskutečňují.

(bi)