26
vychází 16. 6. 2003

Tipy ČRo

Hudební klasicismus v Rusku (1/2)

Éra ruského hudebního klasicismu je úzce spjata s dobou vlády carevny Kateřiny II. Veliké v údobí let 1762-1796. Byla to doba, kdy se Rusko na poli hudby velmi úzce spojilo se západní Evropou a vytvořilo důležitá kulturní spojenectví. V 18. století byla hudební orientace jasně vymezena: za zemi zaslíbenou byla považována Itálie a tak není divu, že prvými hudebníky, kteří začali dobývat Rusko byli právě italští skladatelé a instrumentalisté. U carského dvora se ve funkcích dvorních hudebníků a skladatelů začala střídat slavná skladatelská jména: Baldassare Galuppi, Vincenzo Manfredini, Giovanni Paisiello, Giuseppe Sarti, Domenico Cimarosa a mnozí další. Bylo otázkou času, že podobný "import" v Rusku zdomácní a začne vydávat své vlastní hudební plody. Přibližně od 50. let 18. století lze v Rusku vystopovat skutečné domácí skladatele, kteří vytvořili jakousi prvou ruskou skladatelskou školu. Tvořili ji dnes tu více tu méně známá jména: Dmitrij Stěpanovič Bortňanskij (1751-1825) vynikající skladatel především chrámových vokálních koncertů; Ivan Jevstafjevič Chandoškin (1747-1803) houslový virtuos, jako jeden z prvních se věnoval úpravám ruských lidových písní a komponoval na ně instrumentální parafráze; Maxim Sozontovič Běrezovskij (1745-1777) zpěvák a skladatel především duchovní hudby; Vasilij Fjodorovič Trutovskij (1740-1810) hráč na gusle, skladatel a folklorista; Jan Bogumir Práč (+ 1818) skladatel, foklorista a virtuos na klavichord; Osip Antonovič Kozlovskij (1757-1831) varhaník a kantor při varšavské katedrále, později hudební ředitel divadla v Petrohradě. Ačkoliv jejich díla byla podřízena dobovému vkusu, a mnohdy mu zcela podlehla, mají všichni tito hudebníci jednu důležitou zásluhu: připravili živnou půdu pro další hudební generace nadcházejících epoch ruské hudby. Ve dvoudílném pořadu, v cyklu Musica antica, si přiblížíme dva nejdůležitější hudební žánry ruské klasické hudby: v prvém dílu to budou komorní díla včetně prvých folkloristicky pojatých skladeb a ve druhém dílu se zastavíme u významných vokálních kompozic.

LIBOR DŘEVIKOVSKÝ