Při sledování televize mívá člověk často pocit, že právě servírované už viděl. Leckdy i vícekrát. Snad každý z nás se pak neubrání otázce "Proč?" Nejistota přitom má nejrůznější důvody.

Snaha ještě jednou využít mnohokrát vyvařený pytlík čaje je zjevně hlavním důvodem vzniku cyklu České televize s názvem Pokračování příště. Těžko mít výhrady proti nápadu zahrát divákům na nostalgickou strunku a dodatečně zaopatřit staré televizní seriály křížencem reklamního filmu o filmu a "historek z natáčení". Přesto i tento zdánlivě bezproblémový seriál o seriálech vyvolává oprávněné pochybnosti. Především je těžké pochopit, proč jeho tvůrci úplně pomíjejí neoddiskutovatelný fakt, že mezi připomínanými opusy existují propastné rozdíly. Nejen kvalitativní. Postavit F. L. Věka či Byl jednou jeden dům do jedné, znivelizované řady s kýčem a la Zkoušky z dospělosti, a dokonce i s prostituujícími agitkami z rodu Majora Zemana a Rodáků, předpokládá značnou otrlost. Zvlášť, je-li o nich ze záhadných důvodů referováno se stejnou bohorovnou shovívavostí podle klasického "padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina".

Jiné z televizních "proč" je tradičně na místě při pátrání po smyslu a přínosu dramaturgického dohledu. Vzorovým příkladem byla 12. června na ČT 2 Hlava státu (režie Janek Růžička). Dávat příležitost mladým a "neprofláknutým" tvůrcům je povinností veřejnoprávní televize. Stejnou povinností však je dbát, aby se na obrazovku nedostávaly pokusy, které by sotva obstály jako cvičení v prvním ročníku FAMU. Kdyby se býval byl Jan Gogola ml. včas ptal například, proč natahovat na celou půlhodinu jediný prostinký nápad, či proč neustále obtěžovat samoúčelným kouzlením s kamerou (viz "avantgardně dramatické" podhledy a těkání), nemusel by se posléze divák ptát, proč se týž Gogola podepsal pod podobný průšvih jako dramaturg?

Podobných dotazů by na adresu České televize bylo možné vznést řadu: Od letité programové záhady, jaký smysl má každodenní dopolední opakování právě skončeného Dobrého rána s ČT, až po otázku, zda je opravdu nutné přijmout zavedenou komerční praxi protahovat úspěch do omrzení. Původně podařený titul se nekonečným mechanickým varírováním promění téměř v autoparodii - viz aktuálně Četnické humoresky.

Největší várku otázek týkajících se nejen formy a obsahu, ale i samotného smyslu pořadu, však v poslední době vyvolal pořad Referendum v srdci Evropy aneb Ta naše Evropa česká. V sobotu 14. června jsme se přesvědčivě přihlásili k civilizované a demokratické Evropě. A to navzdory špatně skrývané, i halasně hlásané, nechuti některých lokálních Napoleonů. Proč Česká televize oslavila tento zlomový den naší historie tak trapnou (polo)playbackovou estrádou?