Český program vedla na svých válečcích i známá německá firma na výrobu fonografů a fonoválečků Excelsior - kromě nahrávek různých anonymních kapel se zpěvem najdeme na válečcích této značky i několik výstupů lidového komika Aloise Tichého (Ve Zbuzanech, Uplakaný ženich), které tomuto plodnému interpretovi vycházely současně na řadě dalších značek fonoválečků i gramodesek. V roce 1908 vydala válečky s českým repertoárem také vídeňská pobočka velké francouzské firmy Pathé - ta ve stejné době vedla rozsáhlý český program i na svých gramodeskách. Na fonoválečcích této značky byly zatím nalezeny jen nahrávky operních pěvců Aloise Stejskala, Theodora Procházky a Bohumila Chmelaře.

Rozsáhlejší český program nacházíme na fonoválečcích značky Edison. Vůbec první záznam hudby českého autora se na nich objevil v roce 1902 - byl jím Sextet z opery "Prodaná nevěsta" v provedení berlínského Edisonova symfonického orchestru, který v letech 1898 - 1907 řídil český kornetista a kapelník Bohumír Kryl. Česky zpívané snímky vycházely na Edisonových válečcích v několika časových vlnách - vůbec první se objevily v roce 1904 v sérii objednacích čísel 12000. Průměrný tenorista František Pulkrábek (někdy též psán jako Purkrábek - pod jménem Franz Burgraf působil hlavně v Berlíně, kde natáčel fonoválečky již v roce 1901) na nich přednesl za doprovodu klavíru řadu národních a vlasteneckých písní typu Bývali Čechové junáci statní, Hej Slované, Hej, sokolíci, Kde domov můj, Moravo, Moravo, či Tážete se, proč jsem Slovan. V roce 1905 pak následovalo v řadě objednacích čísel 15000 dalších několik desítek českých snímků, tentokrát již za průvodu orchestru. Na řadě těchto nahrávek slyšíme operní pěvce tenoristu Otakara Mařáka a basistu Václava Klimenta v áriích z oper Prodaná nevěsta, V studni, Evžen Oněgin, Templáři na Moravě a v několika národních písních.

Další větší série českých nahrávek vyšly na Edisonových válečcích v letech 1906 - 1907 a 1909. Na těchto snímcích již převládal lidovější repertoár: kuplety v podání šantánových zpěváků a komiků (Ratolístka, Škrdlík, Zeffi) a lidové písně v podání univerzálních tenorů (Sládek, Chmelař) známých i z četných dobových gramodesek, na něž stejní umělci nahrávali vesměs totožný repertoár (Káča s máselnicí, Tchyně, Šlejfíř před soudem). Několik snímků má na válečcích Edison také barytonista Bohumil Benoni a v roce 1909 natočil pro tuto firmu nejméně pět snímků i brněnský tenorista, lidový zpěvák a herec Valentin Šindler, v letech 1911 - 13 též člen pražského Národního divadla.

Natočené válečky byly ukládány do univerzálních předtištěných kartónových obalů s podobiznou T. A. Edisona a na kruhový štítek nalepovaný na víčko obalu výrobce pouze dotiskl objednací číslo válečku, název skladby a někdy i jméno příslušného orchestru či interpreta. V roce 1909 Edison uzavřel všechny své výrobní závody mimo území USA a lisoval a exportoval od té doby fonoválečky pouze ze své továrny ve West Orange v americkém státě New Jersey. Žádný český repertoár na nich už ale nenajdeme.

Druhou velkou firmou, která vydávala fonoválečky s českým repertoárem, byla německá pobočka další americké společnosti Columbia. Její český program trval sice kratší dobu, ale zato měl rozsáhlý záběr. Jako vůbec první vyšly na této značce snímky Kmochovy kapely kolínské, natočené v roce 1905. Šest orchestrálních nahrávek "koncertních kusů" (Ukolébavka z Hubičky, Pochod z Prodané nevěsty či Polka mazurka) ve stejném roce natočila na fonoválečky značky Columbia též Kapela c. a k. pěšího pluku č. 102 ("pod řízením kapelníka p. Karla Bobka, Praha"). Asi tucet orchestrálních nahrávek natočila na válečky stejné značky ještě Kapela c. k. poštovních zřízenců ("pod osobním řízením kapelníka p. Konopáska").

V první sérii českých nahrávek vyšly v roce 1905 na válečcích Columbia také čtyři snímky, které nazpíval "člen královského zemského českého Národního divadla Otokar Mařák, tenor, Praha". Další sérii asi 10 snímků natočil Mařák pro Columbii ještě o rok později. Na třech z nich ho slyšíme v duetu s jistou slečnou Vernerovou - tak se alespoň na těchto snímcích sama ohlašuje. Štítky na obalech příslušných válečků ovšem uvádějí, že zpěv obstarávají "Mařák a Krausová, Praha", přičemž údaj na čele vlastních válečků říká, že zpívají "tenor a soprán". Na dalších dvou válečcích pak Mařák zpívá v duetu s basistou Emilem Pollertem. Z operních pěvců nahrávali na válečky Columbia ještě barytonista František Šír, sopranistka Josefina Krausová (možná ona dáma ze štítku s Mařákem), a koncertní pěvci František Šaloch (jeho jméno bylo někdy uváděno též jako Saloch či Salouch), Eliška Lišková a Paula Carola. Většina těchto snímků vyšla v řadě objednacích čísel 45000, 53500, nebo 57200.

Převážnou část českého repertoáru na fonoválečcích značky Columbia ovšem zabíraly různé humoristické scény a komické výstupy páchané oblíbenými šantánovými umělci, jako byli Heřman Zeffi, Ferda Kohout, Hanuš Škrdlík, bratři Hartmanové, či Ludvík Ratolístka. O jejich náplni většinou vypovídaly už názvy těchto povedených taškařic: Uplakaný ženich, Cukrář Peprlinka, Švanda v elektrice, Otcovské radosti, Před soudem, Mári lezla po zemi, Tři zdařilé anekdoty...

Katalog válečků Columbia z roku 1907 upozorňuje na novinku s názvem Terčeto - Noc v Praze, což měla být trojdílná "komická zpěvní scéna přednesena z Hartmanovy zpěvní síně - 2 páni s 1 dámou - každý váleček jest pro sebe ukončen". Mezi dalšími atrakcemi najdeme i takové kousky jako Švarný mědikovec ("s tlučením na kovadlinu, zpěvem a hvízdáním chasníků"), V hodinářském krámě ("odbíjení hodin, kukání kukačky s hudbou") či Měsíc a já ("ku konci hvízdavé dueto").

Berlínská pobočka firmy Columbia zpočátku dodávala své válečky distributorům ve standardních obalech opatřených na víčku malým papírovým štítkem s číslem nahrávky. Prodejce pak tento štítek většinou přelepil vlastním firemním štítkem a dopsal rukou či razítkem dotiskl podrobnější údaje o obsahu příslušného válečku. Později byly válečky této značky distribuovány již s přelepkou na víčku, na níž byly příslušné údaje natištěné.

Po roce 1907 již na fonoválečcích značky Columbia žádné nové snímky s českými interprety nevycházely. K úplnému zastavení výroby fonoválečků přistoupila Columbia v roce 1912.

(Dokončení příště)

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz