Jeden můj spolužák z gymnázia mi dlouho nemohl odpustit, že jsem mu prý špatně napovídal při zkoušení. Snažil jsem se mu totiž napovědět, že mezi opery Richarda Wagnera patří i Zlato Rýna. Špatně ale rozuměl a ohromené profesorce řekl, že jde o příběh jistého Zlatolína. Vzpomněl jsem si na tu příhodu, když jsem stál před halou Rheingold, tedy onoho Zlata Rýna, na břehu stejnojmenné řeky. Ta hala leží ve městě Mainz, které je nedaleko města Fankfurt am Main. Zatímco první je česky Mohuč, druhý je Frankfurt nad Mohanem.

Obě města odlišuje nejen vodní tok, na němž leží, ale také regionální příslušnost ke dvěma spolkovým zemím. Mohuč je hlavním městem Porýní Falce. "Z Frankfurtu, a vůbec z Hesenska, se na nás dívají svrchu, jako na vesničany," tvrdí jedna mohučská patriotka. Vesnický ráz Porýní Falce není skutečně přesným obrázkem útulného městečka v kraji vín, vzdělanosti a nejhlubších německých tradic. Ty hudební se snaží město i spolková země rozvíjet například v ojedinělé nadaci Villa Musica. Ročně pořádá na sto koncertů komorní hudby po celém regionu a nabízí talentovaným mladým umělcům z celého světa 150 stipendijních míst. Pro zájemce z České republiky může být motivující příští rok, který nadace věnuje komorní tvorbě Antonína Dvořáka.

Nejen hudba ale lahodí duši, může to být třeba i doušek dobrého vína. V Porýní má tradici bílé. Můj polský kolega vyvedl našeho hostitele v Mohuči naprosto z míry, když si k večeři žádal pivo. "Asi nebude moc chladné," omlouval se číšník. Nikdo totiž nepočítal s tím, že by v tomto kraji dal někdo přednost pivu, byť německému. Také při procházce městem narazíte snad na každém rohu na solidní vinotéku, ale také na kamennou historii, pozůstatky římských staveb. Dodnes tu stojí zbytky vstupní brány do města i obranného valu tak, jak je Římané ve 4. století postavili.

Vínu, Rýnu a Římanům ale úspěšně konkuruje Gutenberg. Jakoby duch vynálezce knihtisku prostupoval městem. Gutenbergova je ulice, náměstí, pochopitelně knihkupectví a muzeum. Osobnost uplynulého milénia si pozornost určitě zaslouží, jeho vynález přece zásadně ovlivnil vývoj lidstva. Přesně se to neví, ale někdy v roce 1400 se v Mohuči narodil chlapec, kterého rodiče pokřtili Johannes. Teprve ve třiceti letech si začal říkat Gutenberg, podle dvora Na dobrém kopci, kde přišel na svět. Teprve ve čtyřiceti letech v sobě odhalil obchodní talent. Začal prodejem poutních zrcátek, která měla na jejich majitele přenášet sílu svatých, jejichž ostatky poutníci navštěvovali.

Ve čtyřiačtyřiceti letech dostal Gutenberg nápad: na principu lisu na víno sestavit tiskařský stroj. Poutní zrcátka ale tolik nenesla, takže si musel na zařízení první tiskárny půjčit. Mecenášem se mu stal mohučský obchodník Jan Fust. Jak už to ale bývá, oba společníci se nepohodli, Gutenberg skončil dokonce ve vyhnanství, a teprve když Mohuč dobyl arcibiskup Adolf II. Nasavský, dostalo se Gutenbergovi uznání. Stal se dvořanem a v dostatku vína, jídla a pálenky strávil poslední léta života. Zemřel 3. února 1468, jeho hrob se nedochoval, jeho knihtisk přežil dodnes. Upřímně řečeno, málokdo si ale na Gutenberga vzpomene, když ráno otevře noviny nebo před spaním knihu. Proto v rodné Mohuči kromě muzea vznikla také originální knihtiskařská dílna. Vede ji dr. Otto Martin: "Cílem našeho zařízení je připomínat Gutenbergův vynález, sazbu tisku, typografii. Každý, kdo přijde, si to může zkusit, může si vysadit a vytisknout třeba své jméno." V tiskárně právě probíhá exkurze. Průvodkyně ukazuje dětem, jak tisk vzniká. "Ročně k nám přijde víc než 10 tisíc návštěvníků, není to nijak moc, ale je to dáno tím, že nejde o klasické prohlídky, ale také o vlastní tvorbu návštěvníků," říká mi dr. Martin.

Řada lidí si právě tady klade otázku, co by bylo, kdyby Gutenberg nevynalezl knihtisk. Dr. Martin potvrzuje: "Ano, to je otázka, kterou si kladla i řada učenců, třeba Hugo. Knihtisk je matkou všech revolucí a prostředkem emancipace jednotlivce, jeho myšlení. Dám vám takový příklad: vezměme vašeho Jana Husa a kostnický koncil na počátku 15. století a našeho Martina Luthera o sto let později. Jaký byl mezi nimi rozdíl? Žádný, oba byli z pohledu církve kacíři. Avšak mezi oběma životy stojí knihtisk. Hus si své myšlenky ještě ručně zapisoval a skončil na hranici. Luther je nechal tisknout a strhl na svou stranu tisíce lidí, kteří znemožnili, aby ho potkal stejný osud. Tady je vidět, co bylo bez Gutenbergova vynálezu, a je docela snadné si představit, co by bylo, kdyby ho nebylo..."