28
vychází 30. 6. 2003

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


POEZIE V ROZHLASE

Český rozhlas 3 - Vltava, 12. července, 22.45 hodin

Šiktancův Červen

V české poezii 20. století využilo půdorysu ročního cyklu (dvanácti básní pojmenovaných podle jednotlivých měsíců v roce) k vybudování básnické sbírky několik autorů. Především a nejznáměji Karel Toman ve sbírce Měsíce (vyšla v roce 1918). A ze současných pak básník Karel Šiktanc v cyklu Český orloj, který vznikal v letech 1970-1971 (v samizdatu vyšel v roce 1974, oficiálně až v roce 1990). Úryvek z této skladby - báseň Červen - uvádíme u příležitosti básníkových 75. narozenin (*10. července 1928 v Hřebči u Kladna).

Šiktancovo vrcholné dílo Český orloj je koncipováno jako celek dvanácti básní - jednotlivých měsíců a rozepsáno do fiktivního dialogu otce se synem. Do dějů krajiny a cyklu lidského života jsou protaveny všechny vrstvy paměti: osobní, národní i mytické; zcela osobitě tu Šiktanc uchopil motivy křesťanské a pohanské, zlomky rodové paměti, osobní vzpomínky, zastavení liturgického roku a fragmenty národních dějin. Až filmově do sebe nastřižené "vstupy" historických událostí, postav, míst svázaných s českým geniem loci (Říp, Karlův Týn, Rábí, Kost aj.), zvyků, svátků a tradic vytváří prostor pro dramatickou spádnost a celý básnický "roztok", ony střety obrazů a záběrů, tak vyplavuje nové významy. Například právě v básni Červen zaujímá zcela zvláštní místo tragédie Lidic. Lidickým událostem Šiktanc kdysi věnoval sbírku Heinovské noci a vrátil se k nim i v Českém orloji. Ve vzpomínkách na své mládí pak kdesi napsal: "...Lidice, obec vedle nás: byl červen, na stromech nalité třešně a my zděšeni slyšeli pláč z aut, na kterých odváželi ženy a děti do Kladna, a bezmocně jsme se pak dívali z buštěhradské silnice, jak letí Lidice do vzduchu a hoří."

V samotné básni Červen pak na střídmém prostoru dokázal Šiktanc popsat celou lidickou apokalypsu působivým obrazem: "Chlum čpí / a malý sněžný chrám už už se hýbá / v zemi sudební, by nocí přízračnou / ze starých Lidic rozešel se ke mně. / Chodí tak třicet let. / Zvonky a monstrance drobounce cinkají / a skřípou lavice / a vítr o překot listuje v misálu, jak / Bůh by náhle nebyl k nalezení."

Rozhlasové setkání s poezií Karla Šiktance připravil Rudolf Matys a v režii Josefa Melče účinkuje Karel Hlušička.

(md)