28
vychází 30. 6. 2003

Tipy ČRo

Jordi Savall uvádí Purcella

Interpretační cesta proslulého katalánského hudebního mága vede v tomto případě do staré dobré Anglie k odkazu Henryho Purcella. V době kdy tento muž komponoval, bylo místní klima sotva obeznámené žánrem opery. Vždyť teprve po roce 1660 si král Karel II. zřizuje vlastní kapelu, po vzoru souboru Královské kapely 24 viol Ludvíka XIV. Nový žánr se ohlašuje hudebními mezihrami v divadelních hrách a tradičních "maskách" v podobě buď předeher, nebo prostých vokálních komentářů. Hudební části nemají většinou s textem žádnou spojitost. Na poloviční cestě mezi druhem mezihra a opera stál útvar zvaný semiopera, typiský domácí anglický fenomén. Purcell zkomponoval mezihry nejméně pro padesát titulů a spolupracoval při tom s mnoha hudebníky a skladateli. Jedinou jeho pravou operou, v níž je skutečně hudba a text tématicky propojen, je Dido a Aeneas. S výjimkou tohoto díla je většina jeho divadelních hudeb psána pro útvar semiopera a vznikla v době 1690 až 1695. A mezi nimi jej jen jediný kus, který nebyl psán na originální text Johna Drydera - je jím Král Artur. Ostatní hudba je určena pro hotová a dříve napsaná scénická díla. Savallova nahrávka uvádí větší část první Purcellovy semiopery z roku 1690 "Prorokové", známé též pod názvem Dioklecián a nejkrásnější z autorových scénických kusů Královna víl z roku 1692 komponovaných na Shakesparovu komedii Sen noci svatojánské. Je ovšem třeba konstatovat, že forma Purcellovy hudby je silně ovlivněná předehrami Jeana Baptisty Lullyho.

RAFAEL BROM