Český rozhlas 3 - Vltava, 20. července 9.30 hodin

Mnoho veršů a písňových textů Josefa Kainara (1917-1971), pocházejících ze 40. a 50. let, vznikalo z přímého podnětu blues a jazzu, které Kainar od svých studentských let vášnivě poslouchal a jako hudebník i provozoval. Byly většinou psány jako volné texty na melodii či hudební motiv, který ho zaujal (později, při hledání nové básnické formy, přímo záměrně využívá některých jazzových prvků a postupů). Sám o celé "atmosféře" tehdejšího vlastního psaní napsal: "Kdysi mne hrozně těšilo být vytištěn, a proto(jaká domýšlivost!) i sem tam čten. Dnes mne baví ukládat své listy veršů do lepenkových desek, při přenášení dřeva si prozpěvovat básně beze slov, jenom rytmické nápěvy jambů a trochejů, občas do toho vpustit hezké slovo. Doma pak vypiji svůj půllitr mléka, kouřím cigarety z dýmkového tabáku, ustelu, uklidím (nebo ne), lehnu si na břicho a píšu (nebo ne). [...}Ale já se necítím ani vyřazen, ani nadřazen, mám trochu víc beznadějných dnů, než tomu u lidí bývá, píši, a ono to přejde."

Kainarovský rytmus, jeho "vpouštění slov", se přímo sugestivně promítá do epičnosti jeho básní. Nejedná se však o tradiční epiku, která stojí v protikladu k lyrickému, ale o představu, že každý předmět, výsek skutečnosti, vzpomínka si přináší "do situace básně svůj osud - příběh na první pohled často nejasný, který se vynořuje teprve vlastním aktem básně nebo až její konkretizací v mysli čtenáře" (K.Suda). Snad nejzajímavěji se tento příznak Kainarovy epičnosti projevuje v textu Klavírní koncert, který dal název rozhlasovému Souzvuku a sám také tvoří jeho střed. I tady se v několika variacích a názvucích ("syč zlato syč") setkáváme se známým kainarovským motivem kolejí, nádraží a železnice (básník se narodil v rodině železničáře, později na dráze pracoval a ve vlacích dokázal i pracovat). A oproti jiným textům tu autor prozrazuje z vlastní minulosti víc, než kdykoli předtím. Neskrývá se za ustálenými obrazy a melodiemi blues. Jako by se zpovídal a "přiznával" k celému svému.. K čemu vlastně?: "Přiznávám se tímto ke všemu / A též se přiznávám / Že z toho ničeho mi vůbec není líto. / Lituji jenom svého koncertu / který už nenapíši."

Rozhlasový Souzvuk s názvem Klavírní koncert Josefa Kainara připravila a režie se ujala Markéta Jahodová.