Pondělí 14. 7. 2003 ČT 2 - 21.35 hodin

První legendou je americký režisér James Whale (1893-1957), kterého ve 30. letech proslavila série na svou dobu působivých hororů (Česká televize z nich před časem uvedla Frankensteina, Frankensteinovu nevěstu a Neviditelného muže). Whale na rozdíl od jiných celebrit neskrýval své libůstky a netajil se ani homosexuálním zaměřením. Nejspíš i to přispělo k předčasnému zakončení jeho kariéry.

Ve filmu Bohové a monstra jej zastihujeme na samém konci života v ústraní domu, kdy téměř nikdo z jeho sousedů nic netuší o jeho filmařské minulosti. Již nemocný Whale (procítěně jej ztvárnil britský herec Ian McKellen) žije osaměle se svou hospodyní, věnuje se malování a tiše zuří, jak jej se zdravím opouští i umělecká tvořivost. Potřebný vzruch i inspiraci mu přináší teprve příchod mladého zahradníka (Brendan Fraser), jenž zprvu vůbec netuší, koho má vlastně před sebou, ani jaké má zestárlý muž sklony. Whale si k němu vybuduje vztah pohybující se mezi sváděním, obdivem a provokací, baví jej mladíkova zmatenost. Film svým způsobem rozvíjí téma, jehož se dotkl i nedávno uvedený Sunset Blvd. - dotýká se mytologie vytvářené pohyblivými obrázky a uvěznění filmařů ve vlastním vysněném světě. A také bazén se stává spojníkem obou snímků: filmové encyklopedie uvádějí, že rovněž Whale v něm za podezřelých okolností skončil svůj život.

Režisér Bill Condon však své vyprávění pojal nikoli jako věrnou rekonstrukci jednoho lidského osudu, ale víceméně jako vážně sdělovanou mystifikaci, svérázně (ale nikoli nepravděpodobně) domýšlející známá fakta z Whaleova života. Záhadně znějící název pochází z citovaného přípitku ve Frankensteinově nevěstě: "Na nový svět bohů a monster!" Jenže lidská přání jsou nestálá a snadno upadají v zapomnění, takže je zapotřebí neustále je oživovat. A mladý zahradník se stává vhodným nástrojem.

Filmová kritička Eva Zaoralová o filmu, který byl před pěti lety uveden na festivalu v San Sebastianu, napsala: "V příběhu vyprávěném klasickými hollywoodskými prostředky mladý muž postupně odhaluje, že má s tvůrcovými netvory, jmenovitě Frankensteinem, cosi společného a starý pán si ve svých vzpomínkách přehrává vlastní neodbytná "monstra" - zážitky z první světové války. Nakonec zahradníka přesvědčí, aby mu stál modelem, a začíná podle něho malovat nové monstrum, jenž má na něm, svém stvořiteli, poslušně provést euthanásii a tak ho konečně zbavit jeho nesnesitelných trápení..."

Úterý 15. 7. 2003 ČT 2 - 22.45 hodin

Sama Věra Chytilová o této společnosti ví své - jako velmi mladičká byla totiž partnerkou Karla Ludwiga, který ji do těchto kruhů uvedl. "Bylo mi devatenáct a prostřednictvím Ludwiga jsem poznala řadu zajímavých lidí, zejména umělců, i jejich tvorbu. Ta léta mě výrazně ovlivnila," říká k tomu. Sama také do filmu vstupuje a svým svědectvím, stejně jako příbuzní, známí, přátelé a životní partnerky protagonistů, zavádí diváky přímo do centra uměleckého i zcela civilního dění. Do světa, kde se lidé radovali, prožívali bolesti, pracovali a vytvářeli umělecká díla.

Snímek působí věrohodně i díky další skutečnosti: vzhledem k dávným přátelským vazbám se aktéři dokumentu chovali před kamerou uvolněně a bez zábran hovořili i o intimních záležitostech. "To setkání pro nás bylo moc příjemné. Dlouho jsme se neviděli a teď byla příležitost si zase od srdce pohovořit," vysvětluje Věra Chytilová okolnosti i atmosféru setkání po letech. Při práci jí významně pomáhali kameraman Štěpán Kučera a střihačka Šárka Němcová.

Vedle fotografů, umění a české poválečné společnosti nabízí snímek i setkání s dvacátým stoletím obecně. Zachycuje atmosféru v našem státě a bezděky tak přispívá i k československé vlastivědě. Především však připomíná tři významné fotografy, jejichž dílo se významně zapsalo do dějin našeho umění. A kteří by neměli být zapomenuti.

Středa 16. 7. 2003 ČT 1 - 13.45 hodin

Mnohokrát byl odepisovaný, mnohokrát odsuzovaný za nekonvenční přístupy, které mu nakonec vynesly světovou slávu. Dlouho jej provázela pověst tak zvaně obtížného režiséra, který si neustále vymýšlí nějaké zbytečné experimenty, prodlužuje natáčení a mrhá svěřenými penězi. Proslavila ho válečná komedie M.A.S.H., odehrávající se v polním lazaretu - název je ostatně jeho zkratkou - v době korejské války. Vymínil si, že mu do práce nebude nikdo zasahovat, takže si podle svého mohl vybudovat nejen na svou dobu notně cynický příběh, ale i zvukovou složku. Až v konečném sestřihu dodává posledního hrdinu: je jím táborový amplion, z něhož se neustále linou nějaké zvuky, ať již svérázná asijská pop-music nebo přitroublá hlášení.

Altman se vyznačuje širokým tematickým i žánrovým rozptylem. Zvládá různorodé komedie, psychologická dramata, nezastaví se ani před westernem či ponurou sci-fi, zpravidla však jejich zavedená pravidla přetáčí, vnáší nadsázku a ironii, s oblibou boří ustálené představy. Největší ohlas získal filmy, v nichž dovedně rozehrál příběhy desítek postav, ve výsledku skládajících mozaikovitý portrét zvoleného prostředí či události. Takový byl ironizující průhled do zákulisí hudebního festivalu Nashville, tentýž postup uplatnil ve Svatbě, stejně byly vystavěni Hráči, trpká satira na poměry v Hollywoodu a jeho výrobní mašinérii, přetvářející jakýkoli námět do uhlazené, divácky atraktivní podoby. Strukturu epizodového vyprávění, v němž se prolínají osudy řady postav, přejal i do svého následujícího filmu Prostřihy či ještě později do Gosford Parku.

Robert Altman je proslavený tím, že dělá filmy, které jsou nakonec úplně jiné, než jak si je představovali všichni zúčastnění. Nenatáčí filmy kvůli tomu, aby na nich vydělal jmění - a má proto potíže s producenty. Kdysi si postěžoval: "Problém byl v tom, že se moje filmy nedostávaly k širokému obecenstvu. Byla to doba, kdy každý natahoval ruce po filmu, který by vydělal sto milionů, a nikoho nezajímal film, který by jen pokryl své náklady."

Doba se nezměnila, jen Altmanovy filmy zase začaly vydělávat a hlavně: jeho jméno se stalo vyhledávanou známkou úctyhodnosti.

Čtvrtek 17. 7. 2003 ČT 2 - 21.45 hodin

Jistě lze ocenit režisérovu odvahu, s jakou se zakousl do složité předlohy, avšak s Joyceovým uměleckým naturelem se přece jen míjí, uniká mu to nejcennější, Joyceovo mnohotvárné vypravěčství, neboť postihl jen vnější slupku příběhu, navíc s chladně akademickým odstupem. Nejsem si jist, zda diváky tento film podnítí, aby se zájmem sáhli i po knize, avšak je nadmíru cenné, že jej ČT vytáhla ze zapomnění... Dokládá nástrahy, kladené "nefilmovatelnou" literaturou.

Pátek 18. 7. 2003 NOVA - 17.50 hodin

Režie Charles Jarrott. Hrají Cheryl Ladd, Michael Nouri, Christopher Gartin, Randee Helle, Cynthia Bain a další.

Sobota 19. 7. 2003 ČT 2 - 17.10 hodin

Neděle 20. 7. 2003 ČT 2 - 11.00 hodin

Čeští diváci Sellerse objevili díky roztomile cynické vražednické komedii Pět lupičů a stará dáma, neméně zaujala satirická komedie s politickými podtexty Myš, která řvala. Mimořádné nadání prokázal i jinde, najmě v Kubrickových filmech Lolita a Dr. Divnoláska. Roku 1964 nastupuje vítězné tažení série Růžového pantera s komisařem Clouseauem. A Sellers je přesvědčen, že se konečně našel...

Zřídkavá vybočení však nakonec korunuje ojedinělý a vpravdě mistrovský počin: satirické podobenství Byl jsem při tom dokončil v roce 1979. Tady byl úplně jiný, takového jsme jej dosud neznali - jeho duchem nepřítomnému zahradníkovi stačil monotónní hlas, trochu nepřítomná chůze a opakování několika nic neříkajících frází, aby vzbudil nebývalé nadšení a dokonce se ocitl na nejvyšší politické příčce v Americe. Rok po dokončení Sellers umírá na srdeční záchvat. Při předchozím ataku ještě stihl utéci z nemocnice, ale nyní již svému osudu neunikl. Bylo mu necelých pětapadesát.