Z radniční věže uprostřed chelmiňského rynku se každé poledne rozléhá zdejší hejnal - znělka, která hlásá zašlou slávu tohoto kdysi mocného a uznávaného města. Málo se ví, že tohle dvacetitisícové městečko udávalo ve středověku tón ostatním polským městům. Převzalo totiž kodex magdeburského práva, přizpůsobilo jej polským podmínkám a uvedlo do života. Podle chelmiňského práva se řídila taková města jako například Poznaň, Gdaňsk nebo Varšava. Podle vzoru Chelmna se také stavěla historická centra těchto měst. Právě jen Chelmno uniklo válečnému běsnění a zachovalo si svou původní krásu středověkého města.

Chelmno leží vedle silnice č. 1 spojující hranice v Českém Těšíně s Gdaňskem. Obyvatelé Chelmna doufají, že si jejich města budou lidé více všímat, až kolem něj povede dálnice A1. Ta už v představách politiků existuje řadu let. Nikdo si ale nedělá velké naděje, že tudy dálnice v dohledné době opravdu povede. Rychlost výstavby dálnic v Polsku se totiž dá přirovnat k rychlosti růstu krápníku v krasových jeskyních.

Nejpřitažlivější atrakcí turisty dosud neobjeveného Chelmna je stará kost. Vlastně kůstka. Malý kousek lidské lebky, který ale údajně pochází z hlavy patrona všech zamilovaných - sv. Valentýna. Svatá relikvie prý činí zázraky. Stříbrný relikviář s lebeční kůstkou sv. Valentýna je uložený ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Vidět ho můžete jen jednou do roka, právě na svátek zamilovaných 14. února. Původ relikvie je obestřen tajemstvím. Ani probošt farnosti Wojciech Raszkowski nedokáže říct, kdy se do kostela kost svatého Valentýna dostala. "Nevíme přesně, kdy se tady relikvie objevila, nicméně schránka na ni je označena datem 1630. Nápis na relikviáři oznamuje, že stříbrná osmiboká skříňka byla věnována farnímu kostelu jako projev díků za zázračné uzdravení dcery dárkyně," říká probošt a vysvětluje, že v dávných dobách možná kůstku přivezl do Chelmna nějaký poutník z Itálie, kde má být mučedníkův hrob.

Kromě zázrakykonajícího relikviáře jsou v Chelmnu k vidění i další zajímavé pozůstatky středověku. Ty je naštěstí možné si prohlédnout nejen jeden den v roce. "Toto je chelmiňský prut. Měří 4 metry a 35 centimetrů. Byla to míra, která se používala v každodenním životě. V obchodě, v architektuře i při měření polností," říká průvodkyně Elžbieta Pawelcová a ukazuje na masivní železný prut zazděný ve stěně radnice. Ve středověku si k němu mohl každý trhovec i kupec zajít změřit si, co potřeboval. Na prutu jsou i drobnější míry - lokty, stopy a sáhy. Pro informaci - chelmiňský loket měří 58 centimetrů.

Chelmno bylo ve středověku vzkvétajícím městem. Hrálo prim ve spolku Hanza. Mělo se stát sídelním městem křižáckého řádu - nakonec si ale němečtí rytíři vybudovali hrad Malbork. Chelmno nemělo ve svých dějinách štěstí na vládce. V polovině 15. století je obsadil křižácký voják s českými kořeny, a to byla pro Chelmno pohroma. Bernard Šumborský - tak se onen lapka jmenoval - město dokonale zplundroval. "Duch Bernarda Šumborského byl odsouzen k věčnému zatracení a pravděpodobně straší v jedné z věží městského opevnění. Mnoho chodců už ve věži vidělo neznámé světlo a slyšelo odtamtud podezřelé zvuky," řekla mi Elžbieta Pawelcová.

Historička z místního muzea Anna Grzeszna- Kozikowská tuto legendu ještě doplnila dalším vyprávěním o tom, jak se chelminští občané nemohli proradného žoldáka zbavit. Vojáci si s ním neporadili. Zachovali se tedy podle pravidla: Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou. Do prašné věže, kde Bernard Šumborski sídlil, se vydala lapku navštívit vnadná měšťanka. Nabídla mu velmi chutné a lákavě upravené jídlo. Samozřejmě při jeho přípravě nešetřila jedem. Když odcházela z věže, založila v přízemí oheň.

Chudák Bernard nejenže se tím jídlem otrávil, ale ještě s celou věží, kde bylo skladiště střelného prachu, vyletěl do povětří. Tak z historie Chelmna zmizel jeden Čech, kterého zdejší obyvatelé nemohli ani vystát. Jinak ale nás Čechy tady v Chelmnu rádi vidí. Ostatně jako všechny turisty, kteří si sem najdou cestu. Možná jich bude víc, až jednou okolo města povede léta slibovaná dálnice. Držím Chelmnu palce, aby to bylo dříve, než tahle reportáž dostane Pulitzerovu cenu.