Autorka baladické novely Vrať se zpátky do Sorrenta, Věra Stiborová, se narodila 15. ledna 1926 v Písku, kde vystudovala reálné gymnasium. Po maturitě studovala na Škole dekorativního umění v Praze. Krátce pracovala v nakladatelství Máj a Československý spisovatel. Odtud v roce 1952 přešla do kulturní rubriky Lidových novin, v roce 1952 do deníku Práce, řadu let byla ve svobodném povolání. Po roce 1969, kdy nesměla publikovat, byla až do svého pensionování zaměstnána jako dělnice v zahradnictví a jako prodavačka gramofonových desek. Věra Stiborová psala články, povídky, fejetony, sloupky, reportáže, recenze a rozhovory uveřejňované v četných denících, v literárních a kulturních časopisech. Knižně debutovala souborem komorních, lyrických a zároveň psychologicky propracovaných a významově vrstevnatých povídek Modré lásky (1963). Obdobnou atmosférou a způsobem vyprávění se vyznačují sbírky Minuta na cestě (1968) a Ikariana, která však v roce 1969 už nesměla vyjít. V 70. a v 80. letech vznikla novela Den dam aneb Čtyři jablka ze zahrady Hesperidek (1980), zaznamenávající osudy lidí pronásledovaných i vnitřně poznamenaných společenskými a politickými poměry v období po srpnové invazi, a próza Vrať se zpátky do Sorrenta (knižně 1995). Situaci stárnoucího intelektuála, prožívajícího společenská, rodinná a existenciální traumata v době normalizace, přesně a poutavě autorka vylíčila v románu Kdo by spal, když hoří Trója. V roce 2000 vyšel její autobiograficky laděný román Zapomeň řeko téci. Většinu próz a řadu povídek Věry Stiborové měli posluchači Českého rozhlasu možnost slyšet na stanici Vltava v pořadech literární redakce. V poeticky laděné historické próze, nazvané podle nostalgického šlágru Vrať se zpátky do Sorrenta, autorka vypráví okouzlující nadčasový příběh potulné skupiny komediantů. Devítidílnou četbu na pokračování připravil Václav Vokolek. Účinkuje Hana Kofránková, v roce 1993 natočila režisérka Markéta Jahodová.