Oblíbené jsou příběhy lidí prchajících před ohrožením - a vyzvánějící telefon může nejen je děsit víc než noční můra. V americkém thrilleru Telefonní budka se mlčenlivou hrdinkou stává právě jedna z posledních pouličních newyorských budek, které ve světě převažujících mobilních telefonů pozvolna mizí. V ní zůstane uvězněn Stu Shepherd, hochštaplerský manažér různých začínajících hvězdiček šoubyznysu, právě flirtující se začínající herečkou. Ve sluchátku se mu totiž místo lepé ženy ozve mužský hlas a pod hrozbou zastřelení jej nutí k rozmluvě. A výhrůžku myslí vážně. Zasáhne agresivního chlápka, jenž se na popud místních prostitutek do budky dobýval s pálkou v ruce.

Stu se ocitá v absurdní situaci. Záhy dorazivší policejní jednotky jsou připraveny kdykoli na něho střílet, neboť jej považují za pachatele. Naproti tomu hlas v telefonu si osobuje právo nebožáka vystavit mravnímu soudu, hrozbou odstřelení některého z jeho blízkých jej nutí, aby se veřejně vyznal z nevěry, z bezpáteřnosti, aby prosil o odpuštění. Se Shepherdem si pohrává jako kočka s myší, vzbuzuje v něm klamné naděje, aby vzápětí nastolil další požadavek. Kolemstojící nechápavě přihlížejí podivnému počínání muže, jenž ustavičně s kýmsi telefonuje a občas cosi vykřikuje směrem k davu.

Režisér Joel Schumacher vyšel z obtížného námětu se ctí. Ač příběh zasadil do jediného prostranství (kterým je rušná velkoměstská ulice s množstvím budov, v jejichž oknech by se mohl skrývat vyhrožující střelec), dosahuje potřebné nervnosti i znepokojivosti, stupňuje motiv ohrožení od zprvu bizarního konfliktu až k vražedným výhrůžkám. Všimneme si prvků reportáže, když kamera pátravě těká po okolí zaplněném zvědavými lidmi, ať se již dívá Shepherdovýma očima nebo skrze zaměřovací terč dalekonosné atentátníkovy pušky. Na plátně často spatříme paralelně několik obrazů patřících jednajícím postavám, které souběžně sledují totéž dění. Celý incident je ostatně prezentován jako zpráva z černé kroniky: lhostejný komentář nejprve upozorní právě na osudnou budku, která se zanedlouho stane mlčenlivým svědkem krvavého ponižování. Snad jen rozuzlení, poplatné snahám relativizovat údajně potrestané zlo a vnášet nenadálé zpochybnění, je příliš laciné.

Vyprávění do značné míry záleží na výkonu hlavních představitelů. Shepherda ztělesňuje Colin Farrell, jenž zdařile postihuje jednotlivé fáze měnícího se hrdinova psychického rozpoložení - od počáteční přidrzlé výřečnosti až k bezbrannému zděšení. Farrell v máchavých gestech, strhané mimice i mluvě jednou výbušné, vzápětí pokorně omlouvavé zdařile vyhmátl poznenáhlu narůstající hysterii i únavu.

Zlověstně znějící hlas v telefonu, někdy dokonce až jakoby pobavený váhavými Shepherdovými pokusy vyhovět požadavkům, sice nezní příliš jako technicky modulovaný, o to výraznější je rozptyl jeho zabarvení od rozverně zlomyslného pošťuchování až k hrubému nátlaku. Kiefer Sutherland, omezený jen hlasovým projevem, vyhmátl násilníkovu proměnlivou dikci, jíž vtiskl překvapivou rozevlátost, až jakousi zvrácenou hravost, s níž kárá zvlčilé mravy svých bližních. U ostatních postav - třeba u velících policistů či Shepherdovi blízkých žen - však již postrádáme onu plasticitu, převažují kusé, jednostrunné charakteristiky.

Telefonní budka je dílo řemeslně zdařilé, které neplýtvá zbytečnými efekty ani překombinovanými zápletkami. Jeho námět jistě není objevný ani původní, tiskem ovšem prolétlo obvinění, že scenárista Larry Cohen jej doslova ukradl z jednoho krátkého filmu...