Finalisté veleznámého folkového festivalu Zahrada vycházejí z více než třiceti konkursních koncertů, jejichž poslední štací je Zahrada písničkářů v Kuřimi. Odtud se každoročně šířily podivnými cestami demosnímky účastníků. Indies Records na konci loňského roku poprvé vydalo oficiální cédéčko s živými nahrávkami takřka dvacítky finalistů. Nejde přímo o "live" nahrávky, neboť zde chybí diváci - o to pečlivěji však jednotliví muzikanti hráli a zpívali. Většina písní se nese v klasickém folkově kytarovém duchu, je zde ale i burianovské piáno (Jana Bauerová) či koubkovská harmonika (Oldřich Olaf Martínek). Desku uzavírá bonus s již věhlasnými muzikanty - Žofií Kabelkovou, Ivo Cicvárkem a jeho Opravdu Komorním Orchestrem (OKO).

Děda Mládek Illegal Band - mezi posluchači dnešní české hudby patrně není nikdo, kdo by tuto revivalovou skupinu někde nepotkal. Po prvotním nadšení z něčeho "nového" (byť šlo o neotřelé předělávky šlágrů Ivana Mládka) nastala veliká debata, zda je to vlastně v pořádku, žít z cizích písniček. Díky třem deskám, která skupina po koncertních úspěších nahrála, totiž mnohým došlo, že je to pouhopouhá atrakce s nijak oslňující úrovní. Děda Mládek Illegal Band se však letos rozešli a zůstal po nich podivný potomek, věhlasný Mersi, zpěvák a nyní i skladatel, který vydal funky-rapové album nazvané prostě Mersi. Deska je to plná nejneuvěřitelnějších propadů a vrcholů. Mersi nemá zrovna rapový hlas, kritika ale patří hlavně neskutečným textům á la "Nech nás ještě please!". Jenže na druhou stranu jsou zde vynikající nápady, dost dobře souměřitelné třeba s Monkey Business - vrchol tvoří Cooped Up s Darou Rollins. Nutno říci, že většina písní má mistrně nahranou hudbu (skvělá je kombinace počítačových smyček a živých nástrojů - originálně využitá trumpeta či flétna), chyba je ovšem v podobě a obsahu zpěvu. Něco si mohl Mersi odpustit, asi tak polovinu měl vyhodit a hlavně měl vše ponechat v angličtině, která této hudbě prostě sluší mnohem víc - když už to textaři neumí napsat přirozeně česky.

Jan Zubryckyj: Když andělé neberou
(Indies Records)

Víceméně neznámý písničkář Jan Zubryckyj (cize znějící jméno má po nevlastním ukrajinském dědečkovi) se v takřka padesáti letech představuje tuzemskému publiku debutovým albem. Zubryckyj, kterého můžeme znát coby hosta koncertů Jana Buriana a Vladimíra Merty, se narodil a vyrostl v rodině Adventistů sedmého dne, která jej silně ovlivnila, v Kristových letech však pro neslučitelnost mnohých názorů vyloučila. Album je plné jistot a nejistot věřícího, avšak nemusíte se děsit koncentrovaného sektismu - jde o osobní výpověď poněkud "jiného" člověka, jenž ale neztrácí kontakt s realitou, již vykresluje poetickými texty. Jeho hudba je něžně poklidná, tichou kytaru podbarvuje měkká elektrická kytara Petera Bindera (Izaiah 65 anebo Disidentská). Stejně nenápadný, leč okouzlující je smyčcový kvartet v Obrázcích z výstavy, působivá je atmosféra snových tónů elektrické kytary a hromového dunění tympánů (Vega) - zde se poněkud rozchází rytmická dokonalost hudby s příliš prostým, nepropracovaným zpěvem, ale to je opravdu malá výtka. Díky Imranu Zangovi, známému perkusistovi z mnoha velkých kapel, jsou na albu i rytmicky hybné a celkově elektrifikované písně (Boty, Komár), jež ale nekazí dojem vyrovnanosti a harmonie. Všech jedenáct písní stojí za soustředivý poslech.