Litera scripta manet. Psané slovo trvá. Svatá pravda! Ale než se objeví v novinovém stánku, tak to - u časopisu - také trvá. A tak se může stát, že to, o čem člověk napsal, už netrvá. Když člověk chce psát o situaci v Iráku, musí s tím počítat. Ale když ono to, co se děje kolem iráckého problému, má tak závažný dosah! Včera brilantní vítězství, dnes gerila, kterou je americká vláda zaskočena jak v Iráku, tak ve vlastní zemi. A zítra, tedy až budete tyhle řádky číst? Bude nové jednání v Radě bezpečnosti? Nebo už bude nová rezoluce RB? Washington totiž právě změnil názor a byl by pro rozšíření mandátu OSN v Iráku. Chce, aby o tom jednala Rada bezpečnosti. Když Američané zvítězili ve válce, kterou zahájili bez mandátu OSN, naznačovaly Washington i Londýn, že je třeba nastolit jiný světový řád, než ten, který spočíval na autoritě Spojených národů, a nedovolily OSN převzít žádnou významnou část zodpovědnosti za poválečný vývoj v Iráku. V Radě bezpečnosti se po válce odhlasovalo, že odpovědnost za nastolení pořádku až do předání moci Iráčanům mají okupační mocnosti: USA a Velká Británie.

Chce teď vláda Spojených států vrátit Spojeným národům roli, kterou jim upřela? Nebo jí jde jen o to, vytvořit mezinárodněprávní podmínky pro to, aby další vojensky významné mocnosti - jako například Francie, Německo, Indie - souhlasily s tím, že jejich vojáci pomohou americkým opravdu vyhrát válku?

Kofi Annan, generální tajemník OSN, chce, aby co nejrychleji začala fungovat irácká vláda a aby skončila vojenská okupace. Podle něho nemá ale OSN převzít zodpovědnost za nastolení míru a pořádku. Ta je i nadále na okupačních mocnostech. Annan vyjmenoval mise, které by Spojené národy v Iráku měly vykonávat. A - ó jaká ironie! - teď je to on, kdo neusiluje o "centrální roli OSN" v Iráku. Naopak o větší váhu OSN v Iráku usilují Američané, kteří před třemi měsíci řekli, že o "centrální roli" pro OSN tam nemůže být ani řeči.

Koleduji si o blamáž, když píšu o věcech, které jsou právě teď v pohybu a u nichž nelze odhadnout, v jakém budou stadiu za čtrnáct dní. Ale ono tu jde o vývoj názorů na současné a budoucí uspořádání světa. A to je ještě důležitější, než jak to dopadne v Iráku. Už proto, že se na obzoru rýsují další hrozby, další potřeba včas odstranit nebezpečí zkázy, která by mohla hrozit zítřejšímu světu. A je lhostejné, zda tím nebezpečím budou jaderné zbraně severní Koreje nebo globální oteplování. A já jsem niterně přesvědčen, že velmocenské uspořádání světa není zárukou nejchytřejšího řešení světových krizí. Ostatně jsme toho možná právě nyní svědky. Věřím v postupné zdokonalování multilaterálního (tedy mezinárodního či světového) systému řešení problémů globálního dosahu. To považuji za logický směr vývoje ve světě 21. století, který bude v mnoha ohledech stále zřetelnějším globálním celkem. Ne nadarmo se říká, že zbraně hromadného ničení v rukou nevypočitatelných teroristů či nespolehlivých států jsou globální hrozbou, hrozbou všem. Je tedy také třeba vytvořit globální protiteroristickou politiku a globální obranu. Nejsilnější velmoc v ní samozřejmě bude hrát nejsilnější roli. Ale v rámci globálně platných a mezinárodním společenstvím uznávaných pravidel.

Kdyby válku proti Saddámovi vedlo mezinárodní společenství a ne novotvar nazvaný z nouze "koalice odhodlaných" (spíš ochotných - "the coalition of the willing"), byla by dnes nepoměrně větší šance, že intervenční armádu by irácký národ přijal jako osvoboditelskou, i kdyby v ní hlavní sílu zase představovali Američané. Dnes navrhují Američané Spojeným národům, aby takovou důvěryhodnost současné okupaci Iráku ex post dodaly.

Sotva jsem tohle "svěřil papíru", přečetl jsem si v nejnovější zprávě ČTK, že český ministr zahraničí chce zakotvit v nové české bezpečnostní strategii koncepci, podle níž by česká vláda při řešení konfliktních situací ve světě už tolik nelpěla na aktivitě mezinárodních organizací včetně OSN. Řekl to novinářům v texaském Houstonu. A podobně se vyjádřil premiér Špidla v projevu na americké univerzitě.

Někoho by mohlo pobavit, že čeští politici se distancují od jedné ze zásad, na nichž stojí dnešní světový řád a které se dosud drželi, přesně ve chvíli, kdy politici ve Washingtonu činí krok v opačném směru. Snad až se čeští politici dovědí, že ti američtí už nejsou tak důslední v odsouvání Spojených národů na vedlejší kolej, zkorigují svůj nový, jakoby proamerický postoj.

Jenže americké vyhlášení českých politiků je možno vidět i jinak než pobaveně: Bushova vláda postoupí OSN jen tolik pravomoci, kolik bude muset. Vyhlášení českých politiků o tom, že oni by na podílu Spojených národů při řešení ozbrojených konfliktů tak moc netrvali, může Washington při jednání o širším vojenském podílu mezinárodního společenství na nastolení míru v Iráku ještě ocenit.

Ale, jak už jsem napsal: jde o víc než o mír v Iráku. A také o víc než o ocenění českého postoje dnešní vládou USA. Čeští politici si vzali slovo ke kardinální otázce naší doby. K otázce uspořádání světa v 21. století.