V pořadu Jazz - Náš jazyk hovořil, a když si to situace vyžádala, hrál a zpíval trumpetista Wynton Marsalis i dobře vybraní vypravěči - aktivní muzikanti, publicisté, odborníci. Vyprávění bylo bohatě obloženo dobovými nahrávkami, archivními filmy, fotografiemi. Dokument má vpravdě jazzový rytmus, spád a švih (což občas chybí obdobným cyklům domácí provenience), není zdlouhavý a nezdržuje - hudbě ale dopřává dostatek času -, je nabit hutnými informacemi, z nichž zasvítí autentická přesvědčivost lidských osudů, rychlé vzestupy i strmé pády talentovaných muzikantů. Dosavadní díly slibují kvalitní filmařský i hudební zážitek. O to větší, že jazz nebývá na obrazovce prezentován moc často.

Další dokument Zpívejte rychleji zachycuje zákulisí přípravy inscenace Prsten Nibelungův na scéně divadla v San Francisku. Rozsáhlá Wagnerova tetralogie je tu pojednána v 56 minutách tak nápaditě a půvabně, že snímek zcela právem získal cenu EMI. Režisér Jon Else se v něm věnuje zdánlivě neatraktivnímu technickému zázemí představení, všímá si práce osvětlovačů, kulisáků, jevištních techniků a dalších, pro operní publikum neviditelných, pro úspěch představení však nezbytných lidí. Svérázně, s humorem často spíš mimovolným, interpretují i komentují obsah oper (což občas vyznívá směrem k tvůrci jemně ironicky i komicky - dobře mu tak). Ruch v zákulisí a dialogy techniků o hustotě mlžného oparu na scéně, věrohodnosti skal či barvě filtrů - při čemž skoro pořád zní Wagnerova hudba - vtipně kontrastují se vznešeným dějem staroněmeckých mýtů. Zdařilý film, jemuž nechybí lidskost ani humor. (Jen netuším, proč musel na své zdejší televizní uvedení čekat pět let.)

Tak to vidíte, když chtějí (a když můžou), dovedou Kavčí hory předvést dramaturgii, která potěší duši.