Úterý 5. 8. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA - 0.04 hodin

Pamatuji se, vypráví v Meteoru prof. RNDr. Ivo Chlupáč, jakou jsem měl radost, když jsem jeden takový trn jako student našel u vesnici Chýnice jihozápadně od Prahy, a to ve vápencích devonského útvaru.

Zbytky těchto pražraloků nebo žralokovitých ryb znával již Joachim Barrande v roce 1872. Jsou známy od Slivence, z Radotínského údolí, ale také od Koněprus nebo přímo z Prahy, z Dívčích hradů nad Hlubočepy.

Tito pražraloci se snažili pronikat i mimo moře a také se jim to podařilo. Vpluli i do řek a tak v útvaru karbonském a permském, v mladších prvohorních útvarech, přibližně před 320 až 280 miliony lety, nacházíme také u nás zbytky sladkovodních žraloků. To se již vyvinuli v dravce poněkud modernější, ale pravděpodobně nebyli příliš nebezpeční, protože dosahovali délky spíše decimetrů a jejich zoubky byly poměrně malé. Nakonec se jim u nás přestávalo líbit, protože jezera, ve kterých žili, jim vyschla. V permu si naši krajinu představujeme téměř jako pouštní, vyprahlou, vodní nádrže existovaly jenom dočasné.

Na Moravě žili naši nejmladší žraloci, v době mladších třetihor. Asi tak před patnácti miliony let na Moravě v mořském zálivu, který se rozprostíral od Polska přes východní Moravu a zálivy zasahoval do východní Čech, v oblasti tzv. karpatské předhlubně, případně vídeňské pánve existovalo žraloků hodně. S těmi by nebylo radno se setkávat, protože dosahovali délky až dvaceti, pětadvaceti metrů.